Jan Bureš

Proč by měl Brusel tlačit spíše na zlepšování demokratických institucí než pracovního trhu

Tak jsme byli zase vedle jak ta jedle. České HDP spadlo ke konci roku o více než půl procenta, což překonalo i nejpesimističtější odhady na trhu. Jsou naše modely stále porouchané a měla by veřejnost nás, ekonomy s definitivní platností přestat brát vážně? Problém vidím jinde.

Googlu došla trpělivost. Hodlá se protivit vůli čínských soudruhů a přestane cenzurovat čínské vyhledávání nebo Čínu úplně opustí. Jde o chladný podnikatelský kalkul, nebo o ojedinělý morální krok nadnárodního kolosu? Pravda leží někde uprostřed.

Po splasknutí bubliny vypadají všichni investoři jako šílenci. Proč tolik rizika, kvůli relativně malým ziskům? Copak nikdo z nich neviděl tu kupu problémů, kterou před sebou svět valil? Pár kacířů sice bilo na poplach, většina investorů však ze zpětného pohledu realizovala prostý hazard rovnající se vybírání čtvrťáků před rozjetým buldozerem. Proč, když měla k dispozici prakticky stejná varovná fakta, jako máme dnes?

Výrazné propady akciových burz, pád největších investičních bank a pojišťoven a prudký nárůst nezaměstnanosti nahlodal v západním světě důvěru v kapitalismus – základní princip fungování dnešní společnosti. Pohled do minulosti sice ukazuje, že krize jsou přirozenou součástí vývoje kapitalistických ekonomik, jejichž cesta k nárůstu bohatství za posledních sto let vždy vedla přes pravidelně se střídající fáze časů dobrých a špatných. Takové akademické argumenty ale v dobách paniky příliš nefungují.