Ať již bude jejím premiérem Jan Fischer nebo kdokoli jiný, na čem je závislá její síla a schopnost prosadit některé věci? Na tom, že bude dosazena za požehnání předsedů stran, nebo že by ji nemusel jmenovat prezident, anebo zkrátka proto, že rozložení sil ve sněmovně se nemění?
Čekal bych, že by mohla konečně například navrhnout jisté změny, na kterých se jiné „politické“ vlády nejsou schopny dohodnout, respektive se k nim odhodlat. Ať již se jedná o změnu volebního zákona (a teď nemyslím jen změnit počet poslanců na 199, ale spíše změnu zpět na systém poměrný), nebo například o požadavky ve studentské výzvě „Dejte nám dárek ke dvacetinám“. Ryze politické vlády k těmto krokům nemají odvahu, je tedy problém pouze v tom, že by tyto návrhy neprošly přes sněmovnu, kde je rozložení sil stále stejné?
Petr Zasche
Vycházeli jsme z otevřených zdrojů:
Záleží na tom, o jakých rozhodnutích mluvíme. Pokud jde o ta čistě exekutivní, tak tam teoreticky má možnost dělat rozhodnutí, nicméně se očekává, že bude pod velkým tlakem politických stran, které umožnily její vznik, a „nedovolí“ si nic, s čím by politici nesouhlasili. (A proto nebude až tak „nepolitická“ a její síla se bude odvíjet od politické vůle.) A pak jsou rozhodnutí, která vláda nemůže udělat bez souhlasu parlamentu – a to je právě změna volebního systému či studentské výzvy volající po odstranění „čtyř absurdit“, tedy požadující třeba omezení imunity zákonodárců či přísnější pravidla pro lobbing. A tady pouze odvaha nestačí. Na změně volebního zákona se nedohodly ani koaliční strany odcházející Topolánkovy vlády mezi sebou, natož aby se dohodla vláda s opozicí, a třeba u lobbingu je to podobné. Politikům se do toho nechce dlouhodobě a při propukající předvolební kampani, na niž budou potřebovat peníze od sponzorů (které právě lobbisté zastupují), klesají šance ještě níže.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
