Umění se dá vystavovat všude, třeba i ve staré benzince
Občas kolem projede auto a hlasitě zatroubí. Někdo se zastaví, chvíli se dívá, a pak zařadí jedničku a uhání dál. Ten pohled musí být opravdu zvláštní: dvacet dospělých lidí v bílých tričkách s podivnými nápisy si minulou sobotu na silničním odpočívadle hraje jako děti. Rozebíhají se proti sobě a v rámci hry „král vysílá své vojsko" se snaží porazit protilehlé družstvo silovým přetažením hráče do svých řad. A to ještě většina z projíždějících motoristů netuší, že na bizarnosti celé akci notně přidává fakt, že mají před sebou výkvět zdejší výtvarné scény.
„Dušane, ty jsi chtěl konkurenci zlomit ruce!" vykřikne jeden z hráčů a adresát výtky, toho času docent z Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni, se spokojeně usměje. Dušan Záhoranský se stal dalším z hlavních aktérů neobyčejného podniku, během kterého jednou za čas ožívá prostor bývalé pumpy na okraji Slaného. Jestli někdo hledá, kde v Česku momentálně probíhá skutečně originální výtvarné dění, měl by si zajet právě sem: na Benzínku.
Bez profitu
Na počátku stála náhoda. Výtvarník Ondřej Horák (1976) si benzinky všiml před třemi lety, když jel kolem autem do Loun na výstavu sochaře Huga Demartiniho. „Zrovna…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
