Káva v zemi turka
Češi stojí na kávovém rozcestí: kávu se učí pít, asi jako se v posledních letech naučili rozumět vínu nebo potravinám.
Těch 350 šálků kávy, v přepočtu na nepražená zelená zrnka 2,5 kilogramu, není tolik. Většina evropských národů pije nejméně dvakrát více, Seveřané dokonce čtyřikrát více než Češi.
Rozdíl není jen ve vypitých dávkách, ale také v kávovém stylu: zmínění Seveřané dávají přednost slabší filtrované kávě, Italové nedají dopustit na své koncentrované espresso, Angličané zase v osmdesáti procentech sáhnou po rozpustné kávě. A co je česká káva? To se pořád ještě neví. Dlouho to byl „turek“. Teď to vypadá spíš na „itala“, protože českou gastronomii ovládli hlavně prodejci italského espressa (Illy, Lavazza, Segafredo a další). Jenže ani italská káva tu pořádně nezdomácněla a její příprava se všelijak komolí. Dalším rozšířeným artiklem je rozpustná káva, která tvoří asi polovinu trhu, hlavně pro domácí potřebu. Ta ale v rozmanitém světě kávy platí spíše za nutné zlo.
Takže to vypadá, že Češi stojí na kávovém rozcestí: kávu se učí pít, asi jako se v posledních letech naučili rozumět vínu nebo potravinám.
Kávová baristka
„Kávová kuchařka tenkýma rukama držela tu velikou a vřelou porcelánovou konvici a nalívala z ní do nekonečné řady šálků rozestavěných po kuchyňském pultě, černou kávu, kapucína, bílou se škraloupem, silně bílou se šlehačkou.“ Tak líčí přípravu kávy spisovatel a vyučený číšník Géza Včelička v románu Kavárna na hlavní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
