Nový rok 2000 připravil pro tuzemské obyvatelstvo nenápadný dárek: pokud ho dokáží využít, stanou se z ponížených prosebníků, které může na úřadech odbýt každý jimi placený subalterní byrokrat, sebevědomí občané slušného státu. Šanci k tomu dává rovných dvacet paragrafů zákona o svobodném přístupu k informacím, který začal 1. ledna 2000 platit.
Zeptejte se, na co chcete…
Nová česká norma se inspiruje slavným americkým Freedom of Information Act ze šedesátých let, který postupně přejala celá řada demokratických zemí. Nebylo tedy třeba vymýšlet nic převratně nového. Jenže příslušný zákon dlouho chyběl, a tak se z práva v mnoha případech stala prázdná deklarace závislá na libovůli úředníků. Takový stav ovšem nechával mocenskou elitu dlouhou dobu v naprostém klidu. Dobře to ilustruje následující případ: tiskový zákon, který měl prostřednictvím tzv. práva na odpověď politikům umožnit sdělovat bez všetečných otázek občanům svá moudra, připravovala dosud každá polistopadová vláda. Cestu ke svobodě informací ale museli otevřít de facto dva soukromníci. Vítězství senátora za ODA Michaela Žantovského a bývalého poslance za stejnou stranu Oldřicha Kužílka se nerodilo lehce. Těsně před volbami 1998 smetl sněmovnou již přijatý zákon ze stolu Senát a celou věc tak o rok zdržel. Svůj slib nakonec dodržela vláda a její hlavní legislativec Pavel Rychetský sepsal vlastní návrh, který se od původní verze Žantovského a Kužílka lišil jen v technických detailech.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
