Doktor Faustroll bilancuje

Moji ctitelé mi rozumějí. Ta slova stojí v úvodu jednoho z nespočetných návodů events, happeningů, manifestů a scénářů Eugena Brikciuse (1942), jehož celoživotní tvorbu představuje obsáhlá výstava v pražské Galerii Smečky. Úvodní slova symbolizují něco ze situace, v níž se Brikciusovo úsilí nacházelo a v podstatě nachází dodnes: až na jeho poslední akce z 90. let, jako jsou Literární výlety (zatím poslední, třináctý, byl v tomto roce věnován „pražskému poutníkovi“ Guillaumu Apollinairovi), směřovala jeho tvorba vždy k určitému okruhu lidí. Mimo ten širší přátelský to byli intelektuální skupiny nebo studenti, kteří přijímali básnický a filozofický kontext jeho akcí.

Mystifikátorem navždy

Na scénu českého umění vstoupil novátorsky v polovině 60. let vedle Milana Knížáka. Happeningem demonstrativně vyváděl tvorbu z galerijního prostoru do veřejného a vyzýval diváka, aby se stal jeho aktivním aktérem. Oproti Knížákovým podnikům vyhlašovaným jako demonstrace nebo manifestace aktuálního umění byly ovšem Brikciusovy aktivity koncipovány v lyrické nebo ironické nadsázce. Ponechával jim spontánní průběh a člověk se tak vždy cítil volně, lákán pootevřeným prostorem jakéhosi rituálu.

Vždy se ostře bránil všemu, co považoval za nepřátelské. I v „jarních“ 60. letech.Ač byla 60. léta vnímána jako…