Brno je nejčastěji charakterizováno jako město architektonické racionální věcnosti a horizontálnosti, oproti pražské mystičnosti a vertikálnosti. Je to typicky zjednodušený pohled, pro nějž samozřejmě mluví stověžatost Prahy oproti jen několika věžím a kopulím kostelů a měšťanských paláců nevelikého brněnského historického jádra. Ale jaký to omyl!

Brno má totiž svou charakteristickou magii města, s nímž se nemůžete jen tak na čas sžít, aby vás to na celý život nepoznamenalo. Římské náměstí, tohle tajné a tajemné srdce Brna, je jak vyjmuté z De Chiricova metafyzického obrazu. A na dohled od Římského náměstí je minoritský kostel architekta Mořice Grimma. Nejhodnotnější brněnská barokní stavba se zde setkává s robustním funkcionalistickým palácem Alfa a zároveň se třemi nádhernými secesními domy. A tak tři vzdálené architektonické epochy v nečekaném setkání na neveliké ploše. A to jsou pouze dva pro Brno naprosto typické příklady. De Chirico a nečekaná setkání. Už tušíte, co chci říct?

Brno se mělo v 19. století stát jakýmsi „klonem Vídně“. A když vídeňský satirik Karl Kraus nazval Vídeň „pokusnou stanicí zániku světa“, tak Brno bylo v tom čase možno nazvat „pokusnou stanicí zániku Vídně“. Ale po zániku habsburské říše, která však nebyla zánikem Vídně ani zánikem jejího „klonu“, se Brno dokázalo prudkým nástupem moderny, především funkcionalismu, rázně odtrhnout od svých vídeňských architektonických aluzí. A křečovitý kontrast historizující vídeňské architektury a lecorbusierovského funkcionalismu tvoří právě sugestivní krásu tohoto „kapesního velkoměsta“. Tvrdím, že Brno je založeno právě na paradoxech, aluzích, nečekaných setkáních, metafyzických průhledech a zákoutích a křečovitých kontrastech. Takže už víte, co chci říct?

Ano, Brno je architektonickou a urbanistickou realizací surrealistické devizy, že krása bude buď křečovitá, anebo nebude vůbec, jak praví André Breton v Šílené lásce. A tak není nijak překvapivé, že Bohumil Hrabal, který se narodil a rozhodující první tři roky prožil v Brně, měl u kolébky také surrealistickou sudičku. A že další rodilý Brňan Milan Kundera psal na počátku své literární dráhy surrealistické básně, bohužel dosud nepublikované. A svou existencí to potvrzuje i surrealistický básník Pavel Řezníček. Odletěl totiž do Prahy jako nádherný, veliký opylující čmelák, teprve až se dostatečně nasál z brněnských surrealistických květů.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte