Suverénní vyprávění křižáka R.

Nejskvělejší éra velkých rytířských příběhů, jaké dnes známe hlavně z velkofilmů, nastala po polovině 12. století. Tehdy na literární kolbiště téměř současně vstoupili španělský Cid, francouzský Roland i anglický Artuš se svou družinou od kulatého stolu.

Hrdinský patos, záliba v nadpřirozených motivech i náboženská vroucnost rozměrných básnických skladeb, zvaných též chansons de geste, odrážely ducha prvních křížových výprav proti islámu, s nimiž úzce souvisela také reconquista Iberského poloostrova. Skutečnost v těchto zpěvech jen chabě prosvítala pod mocným nánosem bájivé obrazotvornosti, jež si libovala v nadpřirozených senzacích. Těm se o čtyři století později nesmrtelně vysmál Cervantes v Donu Quijotovi, avšak současná obliba Pána prstenů či Letopisů Narnie ukazuje, že si rytířská fantastika podržela čtenářskou přitažlivost dodnes. Pokud chceme nahlédnout do prostředí, z nějž vyrůstala, poslouží nám výtečně kniha Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska – dobová zpráva o dobytí Lisabonu účastníky druhé křížové výpravy v roce 1147.

Hra s ideály

Nejdelším a čtenářsky nejvděčnějším textem v knize je obšírný dopis, který o svých zážitcích při obléhání města sepsal anglický křižák R. (snad Raul), vzdělaný duchovní s přístupem k delikátním informacím. Jde o dobrou latinskou prózu, jejíž bohatě odstíněný styl prozrazuje poučení starořímskými klasiky. Velký prostor…