Soumrak válečníků

Když jsem se Štěpánem Suchochlebem poprvé hovořila, byl zrovna s dcerou na školce v přírodě. To jsou hned dva nové fenomény – školka v přírodě a muž ve školce. Odborníci blahořečí oběma, ale to zatím ponechme stranou.

Štěpán také myje nádobí, vaří a nakupuje, a můžeme jej tedy bez okolků nazvat mužem nového věku, byť on sám se tak rozhodně neoznačuje. „Byl jsem u obou porodů i na rodičovské ,dovolené‘, umím dcery uložit, zvládnu uvařit, vyprat… Ale že bych to považoval za něco výjimečného, to tedy ne.“ A právě to, že se pan Suchochleb neoznačuje za výjimečného, je předzvěstí změny.

Dny českých mužů před dvaceti třiceti lety mohly vypadat zhruba následovně: ráno v šest vstát a jít do zaměstnání, osm hodin nějak uteče, a pak už žádná povinnost. Jen tu a tam opravit drobnost v bytě, o víkendu práce na chalupě. Kdo nechtěl kolaborovat s režimem, na kariéru mohl zapomenout.

Po revoluci se však situace změnila a nároky na muže stouply. Prostředí je konkurenčnější, zato však mizejí tradičně mužské profese. Ženy chtějí, aby se muži podobně jako na Západě více zapojovali do domácích prací a péče o děti. Macho dnes není v kurzu.

Chceme-li však pochopit, k jak hlubokým změnám v Česku i ve světě dochází, musíme pohlédnout do historie lidského rodu. Najdeme zde archetyp muže-lovce, který na sebe mohl být pyšný coby ochránce a…