Půjčte mi na nájem

Řídit v tuzemsku malou neziskovku nebývá zrovna procházka růžovým parkem. Peněz není nazbyt nikdy, ale letošní jaro bylo opravdu krušné. K běžným starostem se totiž na dlouhé týdny přidružil regulérní existenční stres. Granty ministerstva práce a sociálních věcí se opozdily o několik měsíců. A neziskovky, které často dobře doplňují roli eráru (třeba tím, že poskytují azylové bydlení nebo se starají o děti ze sociálně slabých rodin), musely vařit doslova z vody.

Jen v hlavním městě liknavost ministerstva zdržela na cestě k cíli desítky milionů a rozkolísala několik desítek malých firem. Co se vlastně stalo?

Já bych to nechal

„Dotace z ministerstva práce a sociálních věcí měla dorazit na náš účet nejpozději poslední den v lednu. Přišla až v druhé polovině března. V té době už jsme neplatili našim zaměstnancům mzdy,“ vzpomíná na krušný začátek letošního roku Melánie Zajacová, bývalá ředitelka pražské neziskovky Neposeda, která pracuje s dětmi ze sociálně slabých rodin. „Kdyby naši náctiletí klienti nešli k nám, tak by se prostě toulali po ulicích a hledali si jinou zábavu – třeba drogy nebo alkohol,“ varuje Zajacová.

Nikdo z pěti zaměstnanců sice nedal výpověď, ale stalo se tak jen díky tomu, že mají ještě jedno zaměstnání a jsou ke své práci dostatečně loajální. „Jedné z kolegyň jsem musela půjčovat peníze na nájem. S našimi dodavateli jsme museli vyjednat odklad plateb. Peníze zbyly jen na sociální a zdravotní pojištění. To bylo vše,“ říká Zajacová a dodává: „Naši klienti v žádném případě nesměli pocítit, že máme finanční problémy, takže se šetřilo především na zaměstnancích a spoléhalo na pochopení dodavatelů.“

Vzhledem k tomu, že občanské sdružení Neposeda je malou neziskovkou, jejíž celý rozpočet v zásadě zahrnuje jen grant ministerstva, první tři měsíce v roce byla zcela bez peněz. „Nejvíc mě rozčiluje, že neziskovky musejí dodržovat přesné termíny, jinak by peníze nedostaly. Ministerstvo ale nemusí dodržet ani termín, který si stanoví samo. A navíc se neobtěžuje vysvětlit, proč ke zpoždění došlo,“ zakončuje Zajacová, která je jako jedna z mála ochotna mluvit o svých potížích na mikrofon.

Další z odvážných je Šárka Dostálová, předsedkyně občanského sdružení Slunečnice, které poskytuje pomoc lidem s mentálním, tělesným a kombinovaným postižením v děčínském regionu. „Peníze z ministerstva dorazily na konci března, takže jsme si před tím museli vzít úvěr z banky ve výši jednoho milionu, aby bylo na platy. Vedení výplaty nedostávalo, za nájem jsem dlužili,“ shrnuje situaci. Granty jsou vypláceny po čtvrtinách, takže úvěr nemohl být jednorázově splacen. „Za deset let naší existence to bylo poprvé, co peníze dorazily s dvouměsíčním zpožděním. Teď mám strach, že se to stane pravidlem,“ říká Dostálová.

Lidé z neziskovek se od začátku pokoušeli z ministerstva práce a sociálních věcí vydolovat odpověď na otázku, proč peníze nebyly doručeny včas. Odpovědi se však nedočkali. Marián Hošek, náměstek ministra Petra Nečase, toho ani dnes moc nevysvětluje. „Ke zpoždění došlo, ale nebylo to zas tak hrozné. Granty se posílají na kraje a ty je zasílají neziskovkám. Tím se to možná zpožďuje,“ říká Hošek a dodává: „Je to stará věc, peníze jsou už na účtech. Já bych se tím už nezabýval.“