Šimpanzův happy end

Hrdinů zlatého věku hollywoodského filmu už mnoho nenajdeme. Jeden z posledních žije v kalifornském městečku Palm Springs. Má tu svou hvězdu na chodníku slávy, letos na podzim mu vychází knižní biografie, ale filmy už čtyřicet let netočí. I závislost na alkoholu a cigaretách dávno překonal. Dnes tráví dny hrou na piano, sledováním televize, a především malováním abstraktních obrazů, které jeho agent s úspěchem prodává do celého světa. Tuhle středu mu bude 76 let. Cheeta je nejstarším šimpanzem, jaký kdy žil.

Penzion s klavírem

Coby několikaměsíční mládě jej v roce 1932 z rodné liberijské džungle ukradl americký obchodník s exotickými zvířaty (jako narozeniny se tedy slaví den Cheetova příjezdu do USA). Ještě téhož roku stál šimpanz Cheeta před kamerou a po boku svalnatého plavce Johnnyho Weissmullera natáčel své první z dvanácti pokračování filmového Tarzana. (Pamětníci si možná vzpomenou na nejslavnější scénu, v níž opičák ukradne ze břehu šaty koupající se Maureen O’Sullivanové). Zahrál si i s Ronaldem Reaganem a filmovou kariéru ukončil v roce 1967 snímkem Dr. Doolittle.

Být hollywoodským šimpanzem ovšem nebyl žádný med. V časech, kdy ještě filmy nekončily obligátním dovětkem, že během natáčení netrpěla zvířata, podstupovali zvířecí hrdinové tvrdý a frustrující výcvik. A především – lidoopi se k filmování hodili jen v prvních letech života, jak stárli,…