Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Civilizace

Máte rakovinu

Česko je na špici žebříčku zemí, kde se nejvíce umírá na karcinom tlustého střeva.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Fotografie: Kolonoskopické vyšetření často bolí, a lidé na něj proto nechtějí chodit. V USA jej však provádějí v narkóze. (Fotografie z vyšetření) - Autor: Globe Media/Reuters • Autor: Globe Media /  Reuters
Fotografie: Kolonoskopické vyšetření často bolí, a lidé na něj proto nechtějí chodit. V USA jej však provádějí v narkóze. (Fotografie z vyšetření) - Autor: Globe Media/Reuters • Autor: Globe Media / Reuters

Svoji první kolonoskopii, vyšetření, při kterém lékař pacientovi zavede ohebnou hadici s optickým snímačem konečníkem do střev, jsem absolvovala v září 2006 v New Yorku, kde část roku bydlím a pracuji. Několik týdnů předtím mě trochu bolel žaludek a praktická lékařka měla podezření na vředy. Chvíli se dívala do mé karty a pak oznámila, že vzhledem k rodinné zátěži – maminka i babička měly rakovinu tlustého střeva – bych už neměla pravidelná kolonoskopická vyšetření odkládat.

„Jestliže matce diagnostikovali rakovinu střev ve 40 letech, každý přímý potomek by měl začít chodit na kolonoskopie o 10–15 let dříve,“ řekla. Bylo mi 29 let a nikdy předtím jsem nic podobného neslyšela.

Nechtělo se mi. Okamžitě jsem si vybavila, co říkala maminka, když se léčila s rakovinou: „Radši umřu než jít znovu na kolonoskopii.“ To vyšetření pro ni bylo traumatičtější než všechny chirurgické zákroky, které prodělala poté, co jí zjistili rakovinu. Před operací ji totiž vždy uspali, ale kolonoskopie si užila za plného vědomí.

Několik týdnů jsem vyšetření odkládala. Když jsem se ale konečně odhodlala, byla jsem překvapená, jak lehké to v anestezii bylo. Necítila jsem nic. Alespoň do té doby, než mě probudili s tím, že našli rakovinu. V pokročilém stavu, samozřejmě.

Nemáme důkazy

Společně se Slovenskem a Maďarskem se Česká republika každoročně umisťuje na špici světového žebříčku zemí s nejvyšším procentem lidí, kteří onemocněli rakovinou tlustého střeva (kolorektálním karcinomem). Počet pacientů stále stoupá. V současnosti u nás na tuto nemoc každý rok umírá 5000 lidí.

Odborníci již léta vědí, že nejlepší prevencí je právě pravidelná kolonoskopie. Česká republika ji ale nenabízí. Je příliš drahá. Ač bychom s pomocí kolonoskopie mohli včas odhalit tisíce případů, vyzýváme raději lidi, aby jedli zdravě.

Jenže jen co se česká populace začíná aktivně zajímat o zdravou stravu, přicházejí vědci s novým poznatkem: zdravá výživa není s rakovinou tlustého střeva spojená tak úzce, jak se dosud domnívali.

„Nevíme, co přesně způsobuje kolorektální rakovinu. Dopad nezdravé výživy na její vznik je ale zveličený,“ říká Bob Pinedo, ředitel výzkumného centra na univerzitě Vrije v Nizozemí. „Nemáme dostatečné důkazy jako třeba u rakoviny plic,“ dodává.

Zatímco 87 procent případů rakoviny plic způsobuje kouření, u rakoviny tlustého střeva je to jinak: za více než tři čtvrtiny onemocnění mohou nespecifikované „vnější faktory“. Do těch spadá všechno od chemizace potravin přes životní prostředí, nedostatek pohybu, alkohol, kouření, stres, nadbytek živočišných tuků ve stravě až po nově objevené karcinogeny. Nikdo zkrátka přesně neví, proč je právě v Česku výskyt rakoviny tlustého střeva tak vysoký.

Podle Miroslava Zavorala, primáře interního oddělení Ústřední vojenské nemocnice, se vnější faktory navíc kumulují a na epidemiologických statistikách se projeví až s mnohaletým odstupem. „Spotřeba alkoholu a procento kuřáků neklesá a naopak narůstá počet obézních lidí. To je zřejmě spolu s genetickou zátěží české populace příčinou tohoto neblahého trendu,“ říká Zavoral.

Genetická zátěž je obecně problémem malých zemí, kde si lidé kvůli uzavřenosti populace předávají mutované geny z generace na generaci.

Drahá prevence, dražší léčba

Nemoc v prvních fázích nemá příznaky, a lékaři ji proto zpravidla objeví příliš pozdě. Když se nádor podaří zachytit v prvním stadiu, v době, kdy je jen ve sliznici střeva, má pacient 93% šanci se vyléčit. Je-li však choroba diagnostikována ve fázi čtvrté, kdy jsou metastázy už i v jiných orgánech, pacientova šance přežít pět let klesne na osm procent.

Léčení pacientů v pokročilém, třetím a čtvrtém, stadiu je nejen neúspěšné, ale i neekonomické. „V západní Evropě, konkrétně v Nizozemí, stojí léčba jednoho pacienta v pokročilém stadiu 200 000 eur. To je cena více než tisíce kolonoskopií. Žádná země si nemůže dovolit, aby byla většina pacientů diagnostikována pozdě,“ upozorňuje Pinedo.

V raném stadiu dokáže nemoc zachytit právě jen kolonoskopie. Testy na krev ve stolici, jeden z možných příznaků nádoru, jsou sice levné, ale mají příliš velké procento chyb. Přesto je screeningový program České republiky momentálně postaven pouze na těchto testech, které navíc nejsou aplikovány v dostatečném rozsahu. Teprve těm pacientům, kteří je mají pozitivní, pak lékař doporučí kolonoskopii.

Na ministerstvu zdravotnictví leží od února návrh screeningového programu, který s preventivní kolonoskopií počítá. Zatím jej projednávají různé odborné komise a společnosti. Pokud jej na konci tohoto procesu schválí společnosti praktických lékařů a onkologů, mohl by vstoupit v platnost. Znamenalo by to, že praktický lékař by měl kolonoskopii doporučovat pacientům od určitého věku i přes to, že nemají příznaky nemoci střev.

Tabu

Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti, se však netají obavami, že lidé na kolonoskopii ani pak nebudou chtít chodit. „Je to hodně nepopulární vyšetření,“ říká. „Bude to hodně práce, vysvětlovat to všem.“

Výhoda kolonoskopie spočívá také v tom, že lékař při ní může odstranit polypy ve střevě ještě předtím, než se z nich stane zhoubný nádor. Osmdesát procent nádorů tlustého střeva vzniká právě z nezhoubných žlázových polypů; jsou-li odstraněny, znamená to – na rozdíl od jiných druhů rakoviny – vysokou šanci, že nemoc nikdy nepropukne.

Americký prezident George Bush je pověstný tím, že pravidelně absolvuje kolonoskopie a veřejně o nich mluví. V červenci 2007 mu lékaři odstranili pět nezhoubných polypů. Americká onkologická komunita si pochvaluje, že počet Američanů, kteří preventivně chodí na kolonoskopii, se zvýšil i díky prezidentovi.

Spojené státy jsou ovšem jednou ze zemí, kde kolonoskopie probíhá v narkóze, což eliminuje bolest i trapné pocity z intimního vyšetření. V současnosti narkózu aplikuje zkušený anesteziolog, nikoliv už ošetřující lékař či sestra, jako tomu bylo dříve. Je to bezpečnější, protože anestezie s sebou přece jen nese určitá rizika, nicméně vyšetření se tím výrazně prodraží. Některé americké zdravotní pojišťovny anestezii odmítají hradit a pacienti na ni musejí doplácet.

V Evropě se na téma anestezie vedou dlouhé spory. Například v Belgii a Francii je kolonoskopické vyšetření prováděno v úplné anestezii, v Německu a Dánsku lékaři zpravidla podávají sedativ jen málo, takže pacient zůstává při vědomí. Bob Pinedo navrhuje pro Evropu dosažitelný cíl: snížit bolest, kterou pacient zažívá.

V České republice záleží volba typu anestezie na tom, v jaké nemocnici se nacházíte nebo jak přesvědčivě hrajete hysterického bolestínka. Rozdíl mezi kolonoskopií v anestezii a bez ní je přitom často rozdílem, který určuje, zda člověk na vyšetření půjde nebo ne.

Dnes mi připadá směšné, že jsem tenkrát považovala kolonoskopii za nepříjemnou záležitost. Po operaci a osmi cyklech chemoterapie se mi práh toho, co jsem schopna snést, značně posunul. Kdybych věděla, že mám začít chodit na kolonoskopie od 25 let, mohla jsem se chemoterapii vyhnout úplně. Také bych, statisticky vzato, měla nadpoloviční šanci dožít se svých 34. narozenin.

Kudy dál?

„Vždyť jsi mladá a hubená!“ říkali překvapeně lidé, když se dozvěděli, že mám rakovinu tlustého střeva. Někteří říkali, že je to nespravedlivé. Jiní mě podezírali, že jsem si to beztak zavinila sama. Když ne jídlem, tak stresem. Ostatní si z toho vzali poučení, že život je krátký, a začali kouřit ještě více než předtím. Boj proti rakovině je někdy začarovaný kruh.

V prevenci rakoviny jsme se za posledních 25 let nedostali příliš daleko, zněl konsenzus odborníků na loňské konferenci European School of Oncology v Římě. Pasivní obrana prý musí přejít v útok. Média by měla informovat o rakovině častěji a odborněji. V praxi znamená méně hovořit o doporučených dávkách zeleniny a více o krvi ve stolici.

Na konferenci zaznělo, že dříve podobné akce navštěvovali novináři z odborných periodik, dnes tu lze potkat spíš ekonomické reportéry. Třeba novináře z Wall Street Journal, kteří čekají, jak nové informace posílí akcie. Odborníci by si přáli, aby tu byli také zpravodajové mainstreamových médií; v tom, jak je přilákat, ale příliš jasno nemají.

Kdybych se včas dozvěděla, že mám chodit na kolonoskopická vyšetření, mohla jsem se vyhnout chemoterapii.Jaké ponaučení si z toho všeho může vzít člověk, který se chce před rakovinou chránit? Problém je, že jednoduché slovo „rakovina“ v sobě skrývá stovky různých typů onemocnění. Ocitáme se proto v podobné situaci jako někdo, kdo by chtěl vědět, jak se ochránit před nehodou – od automobilové, letecké, při potápění, lyžování až po nepravděpodobnou možnost, že na něj cestou z práce spadne lešení.

Každý by měl informovat o rodinné zátěži svého praktického lékaře, jinak ale účinné plošné řešení neexistuje. Nezbývá než se spolehnout na statistiku: v České republice nejvíce lidí onemocní rakovinou plic, tlustého střeva a prsu. Nejúčinnější typy prevence jsou proto v podstatě jen tři: nekouřit a chodit na kolonoskopie, ženy by pak měly absolvovat také vyšetření na mamografu.

Samozřejmě vám to nezaručí, že nikdy nedostanete nějaký vzácný typ rakoviny slinivky nebo mozku. Proti nim účinná prevence zatím neexistuje. Proč ale nevyužít toho, že na rakovinu tlustého střeva účinnou prevenci známe?

Autorka je novinářka, publikuje např.

v týdeníku The Prague Post.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 15/2008 pod titulkem Máte rakovinu