2008-641-mobr-12-ptofil-nemecn.jpg
2008–641-mobr-12-ptofil-nemecn.jpg • Autor: Respekt

2008-641-vobr-12-ptofil-nemec.jpg
Autor fotografie: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Na rozhraní pražských čtvrtí Karlín a Žižkov, na hlučném a zaprášeném místě sevřeném železničním viaduktem a autobusovým nádražím Florenc, stojí v řadové zástavbě nenápadný dvouposchoďový dům, jehož omítka byla zřejmě kdysi růžová. V přízemí blikají automaty nonstop herny U sedmy, na vedlejším domě pomrkává neonový poutač penzionu Ivanka. Vnitřní prostory domu sice září novotou a na dvoře parkuje naleštěné černé audi, ale přesto by člověk nečekal, že právě tady objeví oficiální kancelář poradce české vlády a prominentního hosta oslav znovuzvoleného prezidenta; bývalý ministr spravedlnosti a místního rozvoje Pavel Němec – právě o něm je řeč – se tady ale podle místních příliš často nezdržuje.

Je to příznačné: někdejšího šéfa US-DEU lze prohlásit za jednu z nejtajemnějších postav současné politiky. Jen málokdo z politiky či právnického světa je o něm ochoten mluvit. Všichni však vážně pokyvují na znamení toho, jak velký má tento muž v politice vliv. V čem spočívá a jak jej Němec uplatňuje? To je otázka, která by nás měla zajímat. Němcův příběh totiž připomíná, jak neprůhledně funguje v Česku lobbismus a proč to politikům vyhovuje.

Prostě drobné částky

„Veřejně se k němu nikdo nehlásí, ale zároveň ho rádi využívají,“ říká o Pavlu Němcovi někdejší nejvyšší státní zástupkyně a stínová ministryně spravedlnosti ČSSD Marie Benešová. Tento hlas je výjimkou: ostatní ho sice potvrzují, ale jen mimo mikrofon. Němec má jako bývalý špičkový politik pověst muže, který je schopný leccos vyjednat, má kontakty, zná hodně lidí, podle dalších teorií disponuje cennými, ba tajnými informacemi nasbíranými za léta ve vládě. A to všechno se v politice cení. Problém nastává ve chvíli, kdy začneme pátrat po detailech jeho lobbistické práce.

Němec odešel z vrcholné politiky na podzim 2006 a tehdy nikdo nesázel na to, že ho v ní zase brzy uvidí. Zůstaly za ním podezřelé akce z obou ministerstev, na nichž působil. Za všechny jmenujme kauzu katarského prince, který byl v Česku odsouzen za sexuální delikt, a Němec (jehož manželka právě v Kataru podnikala) ho pustil domů, kde unikl trestu. Své způsobil i debakl ve volbách: voliči neuvěřili jeho pokusu o záchranu skomírající Unie svobody pomocí náhlé proměny v ultraliberála, volajícího například po legalizaci marihuany.

Vypadalo to, že Němec zůstane zapomenutou a vysmívanou postavou české politiky. Jeho členství v US-DEU vyšumělo, nezaplatil členský poplatek. A nasvědčoval tomu i fakt, že byl zapsán do seznamu advokátů a začal pracovat pod hlavičkou karlínské kanceláře, pod níž praxi vykonává i Němcova sestra Jana Navrátilová a advokát Jaromír Bláha.

Nicméně Pavel Němec se ze zapomnění zase rychle vynořil. Stalo se tak brzy po startu jeho advokátní kariéry. Ta je mimochodem rovněž zamlžená – zatímco jiní advokáti o svých případech běžně mluví, Němec odmítá říci třeba i jen to, kolik klientů za rok svého působení v advokacii měl. „Zákon ukládá advokátům mlčenlivost vůči klientům,“ píše v e-mailu (schůzku či rozhovor po telefonu odmítá). A nic neřeknou ani jeho spolupracovníci.

Podstatnější je ale návrat do veřejného života. Bývalý vůdce unionistů jej ohlásil tím, že začal prohlašovat, jak „chodí na kafe“ s vlivnými politiky a radí třeba ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi. K překvapení mnohých nešlo jen o silácké řeči. Ministerstvu spravedlnosti sice rady neudílel, zato s ním za účelem „poskytování poradenských služeb“ uzavřel smlouvu Úřad vlády. Na otázky, co přesně pro ně Němec dělá, kolik mu platí a proč vůbec vládě radí zkrachovalý politik, kterého řada autorit (jako třeba ombudsman Motejl) označuje za „zdiskreditovanou postavu“, nikdy nezazněla ani od premiéra Topolánka, ani od šéfa Úřadu vlády jasná odpověď.

Podle vládní mluvčí Jany Bartošové uvedená smlouva o poradenských službách stále platí. Co to znamená, se ovšem „bez souhlasu druhé smluvní strany“, tedy Němce, nedozvíme ani dnes. Zatímco loni tvrdil šéf úřadu Novák, že vláda Němcovi vyplácí za konzultace v legislativním procesu „drobné částky“, dnes Bartošová říká, že na Pavlu Němcovi „zatím nebyla žádná konzultace požadována“, žádné peníze tedy nedostal. Otázky po tomhle rozporu ponechávají vládní úředníci bez odpovědi.

Zvídavý občan

Viděno zvenčí – vedle nejasných právních konzultací poskytuje Němec vládním politikům zcela evidentní politický lobbing, jehož úskalí už bylo naznačeno: objednavatelé, sponzoři, motivy a cena téhle práce zůstávají veřejnosti skryté.

Důsledky se ukazují třeba v kauze lidoveckého šéfa Jiřího Čunka. Se svým blízkým přítelem, místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou, se Němec opakovaně setkával s lidmi z justice, kteří měli na Čunkův případ vliv. Na Kučeru už kvůli tomu (hlavně kvůli výroku: „Hrozí pád vlády, a proto nezávislost v rozhodování musí jít stranou politickým zájmům.“) podala šéfka Nejvyššího soudu Iva Brožová kárnou žalobu. Němec tvrdil, že na schůzkách nevystupoval jako vládní vyslanec, jenže v tom je problém: jako lobbista neprůhledně pracující pro vládu se angažoval v případu, z něhož měla vláda evidentní prospěch.

Druhým případem bylo hlasování o nové hlavě státu. Pavel Němec (opět v doprovodu soudce Kučery) pobýval s visačkou Host na Hradě při obou volbách. Svoji přítomnost přitom vysvětloval různě. Jednou říkal, že se mu zastesklo po parlamentním schůzování. Jindy zase reportérovi Respektu řekl, že přišel jako „zvídavý občan, kterého zajímá tato událost“. A teď v e-mailu píše, že se zkrátka jako „veřejnost účastnil společné schůzce obou komor parlamentu“. Jenže běžní zvídaví občané, které zajímala tato událost, se během prezidentské volby nedostali ani do areálu Hradu, natož aby se procházeli Španělským sálem, kam neměl mít přístup nikdo kromě volitelů, technického personálu a čestných hostů se zvláštními vstupenkami. Část z osmdesáti vstupenek se přidělovala zástupcům institucí typu Ústavního soudu, část se rozdala klubům k libovolnému použití. V první skupině Němec podle informací sněmovny nebyl, musela jej tedy pozvat některá ze stran. A která? Na otázku Respektu to všechny popírají. Ne že by šlo o kdovíjaký skandál. Jenže ani v politice nic není zadarmo. Jakými službami a komu tedy Pavel Němec platí možnost utužovat své cenné kontakty přímo v centru hradního dění?

Leccos už ostatně naznačila sama prezidentská volba. V kuloárech se brzy rozkřiklo, že Němec spolu s Kučerou lobbují za znovuzvolení Václava Klause. Němec se pak objevil i na soukromé oslavě Klausova úspěchu, kam ho podle jeho slov „pozvali přátelé“, a také fotografie z volby ho zachycuje v družném rozhovoru s politiky ODS, třeba ministrem zdravotnictví Julínkem, či s Klausovými poradci, třeba vlivným advokátem Karlem Muzikářem.„Nemám pro to žádné přímé důkazy, ale Němec se na Hradě určitě neobjevil náhodou,“ říká ministr školství za zelené Ondřej Liška.„Lobbistické praktiky a zákulisní jednání i v minulosti patřily k jeho rejstříku. A rozhodně tam nebyl proto, aby lobboval za pana Švejnara.“

Podle obchodního rejstříku založil Pavel Němec s manželkou loni v květnu (tedy právě v čase podpisu spolupráce s úřadem vlády) firmu IP Dreams, která poskytuje „služby podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců“.

Praktici přitom vědí, že za takto popsanou činností se může skrývat cokoliv. Pro průhlednost zóny obklopující mocné téhle země je přitom klíčové, aby veřejnost viděla lidem, jako je Němec, na prsty. Aby rozuměla, pro koho pracují a jaké jsou jejich záměry. Tak fungují lobbisté v západních zemích, kde jsou svázáni přísnými regulemi. Český právní řád naproti tomu pojem lobbing nezná, lobbistické firmy nejsou v parlamentu registrovány a jeho chodby brázdí s kartičkou „poradce“ nebo „host“ řada lidí s neprůhlednými záměry. Úskalí této skutečnosti je známé: zákony a další důležitá politická rozhodnutí vznikají na objednávku zájmových skupin.

Právě kvůli zmíněné neprůhlednosti je evidentní, jak jsou lidé typu Pavla Němce v české politice ceněni: jako bývalý vrcholný politik má kontakty uvnitř stran, jako exministr spravedlnosti v justici. Přitom nefunguje jen jako běžný lobbista, ale také jako vyjednavač mezi politickými stranami. Tím získává choulostivé informace a jeho cena se dál zvyšuje.

Při debatě s politiky je patrné, že někteří z nich s lobbisty typu Pavla Němce problémy mají. „Pokud má smlouvu s úřadem vlády, tak bychom měli vědět, co je náplní jeho činnosti,“ říká předsedkyně sněmovního klubu zelených Kateřina Jacques. Podobně mluví i lidé z dalších stran včetně ODS, až na výjimky ale anonymně. „Je to přinejmenším zvláštní,“ kroutí hlavou jeden z mála odvážných občanských demokratů Petr Bratský.

Podstatné ovšem je, že všechny dosavadní návrhy svázat parlamentní lobbing pravidly poslanci odmítají s tím, že jde o příliš složitou věc. Při pohledu na případ Pavla Němce tak vzniká logické podezření: dnešní parlamentáři vědí, že v džungli českého lobbingu mohou jednou zhodnotit své známosti i oni.


Pavel Němec

Narodil se 20. července 1971 v Praze. Absolvoval gymnázium v Táboře a po něm Právnickou fakultu UK v Praze. V roce 1998 za tehdy právě vzniklou Unii svobody usedl do poslaneckých lavic. O čtyři roky později získal ve vládě Vladimíra Špidly křeslo ministra pro místní rozvoj. Od dva

roky později mu k vládní funkci přibyla funkce stranická – stal se předsedou US-DEU. V srpnu 2004 ministerstvo pro místní rozvoj vyměnil za resort spravedlnosti. V září 2006 z politiky odešel, od února 2007 je zapsán v seznamu advokátů. S manželkou Ivanou mají dceru.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Silvie Lauder

vedoucí rubriky, Fokus

Silvie Lauder
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1618

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte