Dobro naslepo

Hodně hodných peněz

Respekt 8/08 

Iluzorní hodnoty

Rád bych polemizoval se závěry článku Dobro naslepo. Hodnocení charitativních organizací podle mne není obtížnější než přijímání investičních rozhodnutí, protože obecná jednotka hodnoty je stejně iluzorní v obou případech. Liší se jen naše ochota iluzi podlehnout a ochota organizací zveřejňovat údaje o sobě.

Články Dobro naslepoHodně hodných peněz ilustrují zmíněnou iluzi poměrně dobře. Ekonomové nám totiž po dlouhá léta úspěšně sugerují, že investování se má řídit pouze dolarovou hodnotou přínosu. Nejnovější trendy v investování ale ukazují, že s růstem všeobecného rozhledu (a možná i blahobytem) investorů přicházejí na řadu i jiná, penězi neocenitelná kritéria rozhodování, ať už jim říkáme etika, křesťanskost, férovost či SRI. Iluzi, že peníze jsou přímým představitelem hodnoty podlehli komunisté, když chtěli nivelizovat platy. Dnes už by snad nikdo nevěřil tezi, že dva lidé se stejným platem odvádějí stejně hodnotnou práci. Peněžní jednotka je dnes referenční měřítko, které stimuluje lidi k inovacím a ke zlepšování a které lze spolu s jinými měřítky využívat třeba při srovnávání výsledků lidské činnosti.

V tomto světle se ukazuje investiční rozhodování složitější, ale hodnocení charitativních organizací naopak jednodušší. Padá totiž argument, že je neetické hodnotit „dělání dobra penězi“. Srovnání organizací pomocí peněžních kritérií umožňuje něco, co bez něho nedokážeme – schopnost organizací dosahovat poslání úsporně, jinými slovy být konkurenceschopné. Bylo by však chybou vybírat si příjemce daru jenom podle peněžních kritérií. Iluzorní sofistikou bychom se totiž připravili o princip soutěže, který prospívá všem lidským činnostem bez ohledu na jejich takzvanou ziskovost či neziskovost.

Český neziskový sektor bohužel jako by o konkurenci vůbec nestál. Jak jinak si vysvětlit všeobecnou rezignaci na zveřejňování informací o hospodárnosti v našem neziskovém sektoru? V kvalitě výročních zpráv neziskových organizací jsou propastné rozdíly. Vedle menšiny profesionálních transparentních organizací existuje většinová „černá skříňka“ těch málo či zcela netransparentních. Ani tady nejsou věci černobílé; některé výroční zprávy ani nepokryjí zákonné informační povinnosti, a naopak ti, kteří „výročku“ nepublikují, možná ani nechtějí nic skrývat. Celková nálada v Česku se ale přelévá z politiky a byznysu i do neziskovek: „Proč bychom něco zveřejňovali, když nás k tomu nikdo nenutí?“ Zatím to vypadá, že neziskový sektor sám sebe kultivovat nehodlá. Na tahu jsou tedy dárci.

Jakub Stránský, vedoucí výzkumu Výkonnost neziskových organizací, katedra manažerského účetnictví VŠE v Praze.

Oprava

V čísle 11/2008 jsme na straně 13 v charakteristice Iva Mathého omylem uvedli, že je rektorem AMU. Ve skutečnosti jím byl do konce ledna 2008. Čtenářům se omlouváme.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte