Ruský soumrak osvícenství
Ať už byla ruská politika za posledních dvacet let jakákoli, byl to čas, v němž se ruské umění cítilo svobodně.
Viktor Jerofejev
(1947) je ruský spisovatel, uznávaný je i coby editor a literární organizátor. Žije v Moskvě, část dětství strávil v Paříži. Jeho román Ruská krasavice (česky 1992) byl přeložen do více než dvaceti jazyků. V roce 1979 byl jedním z autorů a organizátorů samizdatového sborníku Almanach, který mu vynesl zákaz publikování. Koncem devadesátých let sestavil dnes už slavnou antologii povídek Ruské květy zla.
Když se obraz posmívá, je to pro společnost lékem.Ať už byla ruská politika za posledních dvacet let jakákoli, byl to čas, v němž se ruské umění cítilo svobodně. V Rusku, kde stát tradičně dohlížel na umění, uklízel ho, cenzuroval, zaměřoval směrem, jakým právě potřeboval, vypadala ta svoboda jako dar osudu.
Ruské umění nezůstalo daru osudu nic dlužno. Tak jako na počátku dvacátého století, kdy se ruská avantgarda stala lídrem světového umění, také ruské umění konce dvacátého století prožilo období úžasného rozkvětu. Dalo světu množství rozličných uměleckých děl: obrazů, koláží, instalací, fotografií. V mnoha západních zemích vzbudilo pozornost tvořivou inovativností: pořádaly se stovky, možná tisíce výstav, které de facto pracovaly ve prospěch kladného obrazu Ruska ve světě. Teď už o tom, podle všeho, musíme mluvit v minulém čase.
Ostuda? Jak pro koho
Skandál, k němuž došlo před pár dny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
