Jeden za všechny a všichni za Polsko

Udělají to ti Poláci? Rychlá odpověď je ne. Proč? Protože Polsko bojuje za něco jiného než za mírný nárůst své hlasovací váhy v jedné unijní instituci.

Polsko už má na své pažbě několik zářezů, kdy „zavrtělo psem“. Naposledy zablokovalo novou smlouvu Unie s Ruskem, předtím rozsah použití snížené sazby daně z přidané hodnoty anebo pravidla na čerpání evropských dotací. Bouchnout do stolu a poslat všechny ostatní domů se nebojí. Proto jeho protest proti pravidlům hlasování v Unii a hrozba „změna, nebo smrt“ před summitem o euroústavě tento týden není jen povinné divadlo.

Nedůvěra, kam se podíváš

Je tu ale rozdíl v přístupu. Minulá polská veta se odehrávala tak, že Varšava řekla, že se jí to či ono nelíbí, a tím to haslo. Žádný jiný návrh, žádný náznak průchodné varianty. Tentokrát je to jiné. Poláci přišli s vlastní představou hlasovacích pravidel a snaží se ji ostatním prodat, ať už jde o vrcholné politiky nebo akademiky v think tancích. Klíčové je tu slovo „snaží se“ – to totiž naznačuje, že se varšavská vláda chce dohodnout. Nemusela by. Mohla by, stejně jako v minulých případech, přijet, bouchnout do stolu a zase odjet.

Jak jejich snahu číst? Jako upřímný zájem prosadit lepší model hlasování, strach namíchaný se zodpovědností, že po případném vetu nové smlouvě zůstanou v izolaci, nebo je za tím něco jiného? Tady se už dostáváme na tenký led úvah a spekulací.

Pomůže ale…