Ve vědě platí „publish or perish“, čili publikuj, nebo zmiz. Už Johann Wolfgang von Goethe ve svém Eseji o experimentování napsal, že vědec by neměl výsledky své práce skrývat před zveřejněním. Časopis Science v úvodníku z října loňského roku konstatuje, že současní němečtí vědci mají s Goethovou radou trochu problém; v posledních letech mnoho převratných výsledků k publikování zkrátka nevyprodukovali. Jedním z důvodů je skutečnost, že v Německu dnes chybí prestižní výzkumné univerzity se skvělou mezinárodní reputací. Tamní vysoké školy začínají zaostávat za světovou špičkou, v první padesátce nejlepších univerzit planety je z Německa jen jediná.

Do nástupu nacismu hrály německé vysoké školy ve světové vědě první housle. Při poválečné rekonstrukci kladlo školství našich západních sousedů důraz na to, aby všechny univerzity v SRN, kterých je dnes přes osmdesát, zůstaly zhruba stejně kvalitní. Spolková vláda se totiž tradičně snažila, aby univerzity podobné úrovně byly geograficky rovnoměrně rozloženy a každá pokrývala co nejširší oblast vědeckých oborů. Jenže takové množství vysokých škol dnes ani relativně bohatý německý stát nedokáže financovat tak, aby se mohly udržet na špici.

Německo se nyní rozhodlo vsadit na osvědčené, i když nepopulární postupy: chce pomoci mezi světovou špičku jen těm nejlepším. Výstřel ze startovní pistole zazněl loni v červnu, kdy spolková vláda schválila takzvanou Iniciativu pro excelenci ve vědě (viz rámeček). Téměř dvě miliardy eur, rozdělené do tří programů iniciativy, by v příštích pěti letech měly pomoci těm nejlepším školám vytvořit ohniska nejkvalitnějšího výzkumu. Německo se i tímto způsobem snaží dostát evropským závazkům z Lisabonu, přijatým v roce 2000; chce do konce desetiletí podporovat výzkum a vývoj z veřejných a soukromých prostředků třemi procenty HDP (v současnosti věnuje 2,5 %).

Euforie v Mnichově

Na sklonku letošního října jsem měl přednášku na Technické univerzitě v Mnichově. K návštěvě jsem si nemohl vybrat lepší čas a své bavorské kolegy jsem zastihl ve stavu euforie. Krátce předtím totiž německá vláda vyhlásila výsledky prvního kola Iniciativy pro excelenci a Mnichov dopadl skvěle – obě tamní univerzity uspěly ve všech třech programech. Srovnatelný výsledek zaznamenala už jenom univerzita v Karlsruhe, kde plánují vytvořit německou obdobu Massachusettského technologického institutu. Všechny tři školy nyní doufají, že získají nejen přímé finanční injekce, ale také díky nové prestiži přitáhnou nejlepší studenty a profesory i další peníze na špičkový výzkum.

Žádná další německá vysoká škola už takový úspěch nezaznamenala, i když řada z nich zabodovala alespoň v některém z dílčích programů iniciativy. Pohled na mapu ukazuje, že relativně úspěšné byly zejména univerzity na jihozápadě Německa (z dalších např. Heidelberg, Bonn či Cáchy). Naopak katastrofálně dopadly školy oblasti bývalé NDR, kam po sjednocení Německa plynuly ohromné finanční prostředky. I když tamní univerzity vypadají nesrovnatelně lépe než v dobách NDR, těm západním se zatím nevyrovnají. Čest východní části zachraňovaly pouze Drážďanská technika a berlínská Humboldtova univerzita.

Německý tisk výsledky prvního kola iniciativy široce komentuje. List Frankfurter Allgemeine Zeitung si v článku z 14. října například všímá, že poprvé v poválečné historii německé vědy nehrála roli regionální hlediska a politici se vzdali pokušení korigovat rozhodnutí odborných komisí. I když se už ozvaly kritické hlasy méně úspěšných, málokdo zpochybňuje skutečnost, že se rozhodovalo podle vědeckých kvalit předkládaných projektů. Jistě i proto, že v hodnotících komisích sedělo jen 10 % Němců; ostatní odborníci byli z jiných států EU, z USA a z dalších zemí. Kritiku také tlumí to, že neúspěšní žadatelé mají možnost předložit nové projekty v druhém kole, ve kterém bude rozděleno ještě o něco více peněz a jehož výsledky budou vyhlášeny za rok. Zatím se zdá, že i v něm se podaří vysoký standard iniciativy udržet.

Merkelová by se nezlobila

V Německu se časy mění a sílí naděje, že se alespoň některým německým univerzitám podaří vrátit mezi světovou elitu. A jaká je situace na nejstarší univerzitě bývalé Svaté říše římské a na dalších českých vysokých školách? Problémy jsou podobné jako u našich západních sousedů. Máme kolem deseti větších univerzit (tedy v přepočtu na hlavu srovnatelně se SRN), žádná ale není nijak skvěle financována a žádná nedosáhne na mezinárodní špičku.

Také u nás se v poslední době začíná mluvit o excelenci ve vědě. Situace je přitom relativně příznivá. I česká vláda se přihlásila k Lisabonskému programu – zavázala se, že do roku 2010 navýší veřejné výdaje na vědu na 1 % HDP (dnes je to zhruba 0,6 % HDP, dalších 0,8 % jde ze soukromých zdrojů). Připravuje se také legislativní a daňová podpora firem investujících do výzkumu a vývoje, takže další prostředky by mohly přitéct ze soukromé sféry. Byť vláda závazky z Lisabonu zatím příliš neplní, absolutní objem peněz ve vědě se i díky slušnému růstu HDP každoročně nezanedbatelně zvyšuje.

Česká věda dnes stojí před rozhodnutím, jak s rostoucími prostředky naložit. Má se více méně rovnoměrně přidávat všem s tím, že jsme si dlouhá léta po revoluci utahovali opasky, a máme tedy právo si je teď trochu povolit? Nebo raději vzít dodatečné peníze a cíleně je investovat do pracovišť, která mají naději se dostat na světovou špičku? Iniciativy v tomto směru se chopila vědecká rada Akademie věd ČR, která letos v létě přišla s vlastním programem podpory excelence. V návrhu, který ještě čeká na schválení, rada plánuje jednorázovou podporu ne více než deseti nejlepších týmů po dobu šesti let. Je to krok správným směrem, ale limitovaný celkovým objemem vložených peněz (uvažuje se o desítkách, maximálně stovce milionů korun). Navíc se projekt netýká vysokých škol, kde by program excelence mohl nejvíce pomoci.

Pozitivní výsledky německého přístupu by se měly brzy ukázat. Potom bych se nerozpakoval navést svou vládu k malému autorskému pirátství: Proč německou iniciativu jednoduše neokopírovat? Kancléřka Angela Merkelová, která v polovině 80. let jako badatelka několikrát navštívila Prahu a dodnes udržuje s českou vědou kontakt, by nám to jistě neměla za zlé.


Miliardy pro nejlepší

Iniciativu pro excelenci ve vědě schválila vláda SRN v červnu 2005 a pro období 2006–2011 do ní vložila 1,9 miliardy eur, o které se německé univerzity ucházejí v rámci grantové soutěže. Peníze jsou rozděleny do tří programů: vytváření moderních škol postgraduálního studia; vznik tzv. klastrů excelence, kde by se měl na špičkové úrovni provádět základní výzkum v určitém oboru, přičemž se univerzitní pracoviště v klastrech spojí s dalšími vědeckými ústavy; a konečně celouniverzitní projekty k podpoře výzkumu, kdy univerzita pracuje na plánu, jak se dostat na špici. Posledně jmenovaný projekt může získat pouze vysoká škola, která uspěla v obou předcházejících programech.


Autor je chemik, působí v Akademii věd ČR a vyučuje na UK.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte