Choďte na evropské filmy
Evropský film je v Hollywoodu synonymem pro styl, který nedokáže komunikovat s masovým publikem. A majitelé kin všude na světě potvrzují, že evropský film skoro nikoho nezajímá.
Předjaří 2006. Sedím v multiplexu na vítězném snímku karlovarského festivalu Můj Nikifor. V sále jsme čtyři. O dva týdny později, tamtéž: nejlepší evropský film roku Skrytý, je nás pět. Na proslulém Ráji teď hned jsme byli dva, o něco lepší to bylo na Good bye, Lenin.
Dotyčný multiplex Village je přitom zapojen do dotačního programu Europa Cinema a jen za rok 2005 u nás v jeho síti zhlédlo filmy z Evropy osmdesát tisíc diváků. Měla jsem tedy smůlu a prázdný sál byl jenom náhoda?
Jak myslí Evropan
Evropský film je v Hollywoodu synonymem pro styl, který nedokáže komunikovat s masovým publikem. „Musíš se zbavit evropského myšlení,“ opakovali hollywoodští producenti českému filmaři Ivanu Fílovi, když pro ně psal scénář. A majitelé kin všude na světě potvrzují, že evropský film skoro nikoho nezajímá. Přesně řečeno: většinou zajímá jen diváky v té zemi, kde vznikl. Například o minulém víkendu se do první dvacítky u nás dostalo šest evropských filmů, z toho hned čtyři české. V Evropě se přitom točí víc než 750 filmů ročně a nejméně padesát z nich je prověřených cenami a kritikou.
Evropský film je navíc daleko zábavnější než jeho pověst. Od snímků Pedra Almodóvara až po nápadité skandinávské dokumenty je odrazem Evropy, jakou ji chceme vidět v okamžicích idealismu – je to nápaditý, různorodý, svobodný a otevřený svět. Jenže většinu těchto snímků neuvidíme…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
