Po 11. září 2001 se objevily namátkové kontroly vybraných cestujících, pečlivá prohlídka příručních zavazadel, zákaz brát na palubu ostré předměty. Od nezdařeného útoku Richarda Reida, teroristy s výbušninou v botě (udeřil koncem téhož roku), si cestující mnohých linek musejí před nástupem do letadla zouvat obuv. Minulý týden přibyl zákaz tekutin a elektronických přístrojů na palubě. Nezačínají bezpečnostní opatření ohrožovat samu existenci letecké dopravy? S Respektem o tom hovořil Anthony Concil, ředitel komunikačního oddělení Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA). Tato organizace sdružuje kolem 260 leteckých společností provozujících dohromady 94 % pravidelných leteckých linek. Jejím úkolem je mimo jiné pomáhat leteckým společnostem jednat vzájemně o cenách svých služeb (má výjimku z antimonopolních zákonů). Zabývá se také bezpečností letecké dopravy.

Cestující si nesmějí brát na palubu letadla osobní počítače a další elektronické přístroje. Lze takové opatření vynucovat dlouhodobě?

To omezení se týká jen cestujících, kteří míří do Británie a USA nebo odtamtud.

To jsou ale dva dost důležité trhy.

To jsou. Přesto mluvíme o izolované teroristické hrozbě. A ta odpověď je adekvátní. Je adekvátní po jistou dobu, dokud nebezpečí nezeslábne.

Takže to bude jen dočasné opatření?

Nikdo neříkal, že by mělo být trvalé.

Může takové opatření způsobit pokles zájmu o leteckou dopravu?

Nemyslím, že by někdo cestoval letadlem proto, aby mohl pracovat na svém počítači. Lidé létají, protože se potřebují někam dostat. Neznám nikoho, kdo by zrušil svoji dovolenou nebo obchodní cestu kvůli tomu, že nebude moci být pohromadě se svým počítačem. Vy byste uvažoval o tom, že svůj let zrušíte?

Kdybych cestoval do Británie, mohl bych jet vlakem. Mohu totiž mít na harddisku důležité údaje a byl bych nerad, kdyby můj počítač třeba omylem skončil na jiném kontinentu.

To se stává velmi zřídka. Pro mnoho cestujících jsou současná opatření dočasnou nepříjemností a my oceňujeme jejich trpělivost a pochopení.

Uvažuje se o tom, že by se cestující vybírali ke zvláštní kontrole podle etnického klíče?

V některých případech existuje určité profilování cestujících, ale to je věc státních úřadů, nikoli přepravců. Ve Spojených státech dochází k tomu, že se úřadům předávají s předstihem údaje o cestujících. Úřady pak ty údaje prověří a na základě určitých kritérií rozhodnou, kdo může letět a kdo ne. Ta kritéria ale neznám, z bezpečnostních důvodů jsou tajná.

Může ta zpráva, která putuje zpět k přepravci, také říkat „tohoto cestujícího je třeba vybrat k podrobnější kontrole“?

Na to, jak to přesně funguje, je třeba se ptát amerických úřadů. Ale ve Spojených státech skutečně existuje systém, v jehož rámci jsou cestující vybíráni pro dodatečnou kontrolu.

Cestující si nemohou brát na palubu prakticky nic kapalného. Poškodí to letištní duty free obchody, které prodávají značkový alkohol?

Obchodníkům je vlastní jistá agresivita a přizpůsobivost. Lze si představit situaci: nemůžete bezcelně prodávat alkohol. Možná to tedy vymyslíte tak, že alkohol sice prodáte, ale k vyzvednutí bude až na cílovém letišti. Nebo bude moci zákazník na cílovém letišti v duty free obchodech rovnou nakupovat. Obchod vyžaduje pružnost.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Uhlíř

redaktor

uhlir
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 819

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte