0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Domov23. 7. 20067 minut

Místa, kde se nejlíp koupe

Tento způsob léta většina Čechů celou dlouhou zimu netrpělivě vyhlížela. Teplotní rekordy berou za své, a co má ruce a nohy, se spěchá svlažit. Jenže kam?

Fotografie: Ministerstvo zdravotnictví varuje: koupání v řekách škodí – akvaparkům. • Autor: Respekt
Fotografie: Ministerstvo zdravotnictví varuje: koupání v řekách škodí – akvaparkům.
Fotografie: Ministerstvo zdravotnictví varuje: koupání v řekách škodí – akvaparkům. • Autor: Respekt

Tento způsob léta většina Čechů celou dlouhou zimu netrpělivě vyhlížela. Teplotní rekordy berou za své, a co má ruce a nohy, se spěchá svlažit. Jenže kam? V rybnících a přehradách prý útočí ze zálohy sinice, a akvaparky stojí majlant. Báječně by to řešily řeky, kterých je tu dost. Ale dá se v nich koupat? Nezaplatí člověk za chvilkovou rozkoš v chladném toku vleklými zdravotními problémy? Takže klíčová letní otázka zní, jak je to vlastně s čistotou našich řek.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Do bazénu až naposled

Měla pověst jednoho z nejšpinavějších českých toků a i dnes se Ohře už u Chebu, pár kilometrů od pramene, barví do tradiční hnědé, ale dá se skrz ni dohlédnout na štěrkovité dno. Proud na cestě lučinami pročesává trávy a obtéká bujně obrostlé ostrůvky přirozených naplavenin. První penízky pěny se objevují až u oranžovožlutých bloků elektrárny Tisová. Obruče trubek sice řeku svírají, ale žádná z nich neústí přímo do vody. Pár průmyslových gigantů v kraji zkrachovalo, další podle odborníků podléhají přísné kontrole. To je prý hlavní důvod, proč se za posledních dvacet let voda prakticky ve všech domácích tocích podstatně zlepšila. Vodohospodáři tvrdí, že na stupnici podobné školnímu známkování se zlepšily z pětkařek na dvojkařky, nejhůř trojkařky.

Zástupce ředitele Výzkumného ústavu vodohospodářského Mark Rieder říká, že víc než průmysloví obři dnes řece škodí drobní chataři. „Nejsou napojení na kanalizaci, septiky a žumpy jim prosakují anebo mají přepad, který prostě přeteče.“ Ve Starém Sedle o kus výš za Královským Poříčím trčí ze svahu pod chatkami důkaz. Hana Červenková, která v nedalekém Lokti provozuje půjčovnu lodí, nás vede k betonové trubce o průměru jednoho metru, z níž šplouchají splašky rovnou do řeky. „To mi vyprášila kamarádka, která tu bydlí,“ odhaluje místo v houštině kopřiv a bolševníků prakticky neviditelné jak z vody, tak ze vsi. Do Lokte se ale stačí vějíř rezavé skvrny rozptýlit – Ohře se tu překonává v množství zátočin a podle odborníků je schopná se v přirozeném prostředí sama s nečistotami vypořádat. Část zůstane v ohybech, část se přefiltruje přes kameny a písek na dně.

Na prostranství za Loktem už stojí jeden vodácký stan vedle druhého a další napínají celtu na přespání. „S dřívějškem se to vůbec nedá srovnat,“ hodnotí stav Ohře skupinka nymburských vodáků, kteří jezdí na vodu už dvacet let. „Ale my se v tom koupali, i když to mělo tu barevnou duhu. My se nebojíme ani Labe,“ říká dáma středních let v kloboučku. „Kdybych si měla vybrat, tak se půjdu smočit nejdřív v řece, pak rybníku a teprv někde na konci by byl bazén s kachlíkama,“ přizvukuje její kamarádka. „Ještě jsem neslyšela, že by někdo v řece chytnul plíseň nebo bradavice,“ vysvětluje svoji nechuť k bazénům. „Lidi se ale v řekách moc nekoupou, protože jsou zchoulostivělí. Vadí jim ten chlad a taky ty rybníky mají jejich majitelé komerčně podchycený.“

Za Karlovými Vary se přímo na břehu u Sedlečka skrývají pod stromy stany dětského tábora TJ Bohemians. V nich přebývají široko daleko největší odborníci na kvalitu zdejší vody. Před dvěma lety totiž přišla na kontrolu hygienička a chtěla rozbory, že voda není škodlivá. Táborníci tedy požádali o dobrozdání experty z Povodí Ohře. A po čase přišel dopis, že se koupání nedoporučuje kvůli blízké karlovarské čističce. Ve vodě se prý můžou prohánět „koliformní bakterie“, čili hrozí průjmy při napití. „Koupeme se dál stejně jako předchozích dvacet let,“ říká k posudku vedoucí vodomilných kanoistů Jiří Klíma, „a zatím se nic nestalo. Mám srovnání s vodáckou soutěží na pražském Botiči, tam kdo se škrábnul, tomu rána hnisala. To se tady nestává.“ Podle Klímy je norma moc přísná, zdravému člověku prý voda v Ohři neuškodí.

Z Radošova dál se řeka rozšiřuje, hory jsou mohutnější, krajina rozeklanější. A pak se přes pole slunečnic zaleskne hladina Nechranické přehrady. Obroz za ní utínají osamělé vrcholy Českého středohoří, na jejichž úpatí se usadily chladicí věže severočeských elektráren. Rozměry polí až ukrajinské, nikde ani živáčka, jenom traktor víří prach. Odtud, říkají vodohospodáři, putuje do řeky možná největší dávka nečistot. Deště spláchnou z polí hnojiva – dusík, fosfor, pesticidy, herbicidy… I přesto jsou zdravotní rizika stále v mezích normálu. „Podle mě je možné se v Ohři na většině míst koupat bez velkých hrozeb. Podobně jako v Německu nebo Rakousku,“ říká Václav Pondělíček, odborník z Povodí Ohře, které nedoporučilo koupání pod Karlovými Vary. Také výzkumník Mark Rieder vyzdvihuje výhody řekl: „Ani v největším parnu tam většinou nenajdete sinice, protože jsou studené, tekoucí voda se dobře provzdušňuje a má i samočisticí schopnost. Horní toky řek až k velkým městům se proto dají doporučit prakticky bez omezení.“

Možnosti tu jsou

Ministerstvo životního prostředí se chlubí, že jenom v uplynulých třech letech se postavilo asi 165 čističek odpadních vod. Proč se tedy na rozdíl od západní Evropy nerodí jedny říční lázně vedle druhých?

„Mezi lidmi přetrvávají stereotypy z minula, kdy byly řeky opravdu silně znečištěné,“ soudí vodohospodář Pondělíček. „A samosprávy se nesnaží lidi ke koupání podnítit.“ Něco na tom je. „My nepodporujeme koupání v řekách,“ říká mluvčí karlovarského hejtmanství Kateřina Telínová., „protože v okolí je řada akvaparků a lidé mohou jít tam.“

Na zdrženlivosti se podepisuje i zdvižený prst hygieniků. „Řeky ke koupání moc vhodné nejsou,“ soudí v rozporu s vodohospodáři Jana Ratajová z příslušného odboru na ministerstvu zdravotnictví. „Může dojít k havárii, a než nám ji někdo nahlásí, tak se jedy objeví o mnoho kilometrů dál, kde o nich nikdo v tu chvíli neví.“ Sledovat stojaté vody je jistě jednodušší než zvyšovat počty a kvalitu čističek, tlačit průmyslové podniky k nákupu lepších technologií, hlídat, který chatař co vypouští, a nutit zemědělce, aby omezili hnojiva. Proto jsou ze 130 veřejných „koupacích míst“, která nikomu nepatří a kde kvalitu vody kontrolují experti ministerstva zdravotnictví, jen tři v řekách. Naprostou většinu tvoří rybníky, odepisované ovšem v létě po desítkách kvůli výskytu sinic. Postoj hygieny k vodám přitom kontrastuje s pozorností, jakou tato instituce věnuje jiným zdravotním rizikům. Třeba minulý týden podaly tři tisíce Pražanů žalobu kvůli dlouhodobě a nevšímavě překračovaným hygienickým limitům na hluk. Proč podobná přísnost jako u vod nepanuje u hluku? „Nevím,“ říká Jana Ratajová. „Nedokážu si to vysvětlit.“

Poznej a chraň

V Evropě existuje poměrně masové hnutí podporující přirozené využití řek. Před rokem do nich naskákaly v rámci mezinárodního koupacího dne tisíce lidí. „K tomu, aby lidé znovu začali považovat řeky za své a přijali odpovědnost za jejich ochranu a péči o ně, je nutné, aby řeky opět začaly být považovány za důležitý prvek městského prostředí a aby byl obnoven přírodní charakter jejich toku ve volné krajině. Co lidé znají a mají rádi, to budou chránit,“ vysvětlil smysl celé akce její iniciátor, prezident Evropské říční sítě Roberto Epple z Francie. Tato aktivita měla připomenout, že členské státy EU mají podle evropské směrnice EU do roku 2015 dosáhnout „dobrého ekologického stavu řek a jezer“, aby byly vhodné ke koupání. Nůž na krku cítí i česká vláda, a přece jen nějaké kroky ke změně dělá. Ministerstvo zdravotnictví podle Jany Ratajové chystá změnu předpisů, díky níž by se mohl seznam koupacích míst rozšířit i na některé čistší říční úseky. Z peněz Evropské unie se stavějí čističky i v menších městech a hlavně – modernizují se ty stávající, protože mnohé z nich nezachycují všechny škodliviny. Od 1. října pak bude platit zákon zakazující prodej fosfátových pracích prášků pro domácnosti. Tím by se podle odborníků mělo výrazně ulehčit řekám a jezerům, protože právě fosfor z praní živí řasy a sinice.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].