Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Komentáře

Ve hvězdách

Fotbal, nota bene světový šampionát, může jasnozřivě ukázat společenské pohyby, které jen doutnají pod povrchem. Klasickou ukázku zažila planeta před 52 lety. Tehdy, 4. července 1954, ve finále mistrovství podlehli vysoce favorizovaní Maďaři celku Spolkové republiky Německo 2:3.

Fotografie: Wir sind wieder wer. - Autor: Profimedia.cz/AFP, www.profimedia.cz • Autor: Respekt
Fotografie: Wir sind wieder wer. - Autor: Profimedia.cz/AFP, www.profimedia.cz • Autor: Respekt

Fotbal, nota bene světový šampionát, může jasnozřivě ukázat společenské pohyby, které jen doutnají pod povrchem. Klasickou ukázku zažila planeta před 52 lety. Tehdy, 4. července 1954, ve finále mistrovství ve švýcarském Bernu podlehli vysoce favorizovaní Maďaři, kteří čtyři roky nepoznali porážku a na samotném šampionátu vyřadili Uruguay i Brazílii, celku Spolkové republiky Německo 2:3. Termín „zázrak z Bernu“ zdomácněl nejenom v hovorové němčině, ale i mezi odborníky a toto heslo najdeme i v encyklopediích.

Abychom pochopili podstatu onoho „zázraku“, musíme si přiblížit tehdejší kontext. Je devět let po válce, Německo stále v roli poraženého agresora, který je odkázán na blahovůli okupačních mocností, ač karty studené války jsou již rozdány. Nicméně Spolková republika ještě není členem NATO a více než rok zbývá do památné cesty Konrada Adenauera na Východ, kdy v Moskvě dojedná uznání pro svou zemi a propuštění posledních válečných zajatců! A v této situaci, kdy sice západní Německo má našlápnuto k „hospodářskému zázraku“, ale žádný jeho občan nemůže projevit hrdost na to, že je Němec, obrací tým trenéra Seppa Herbergera neblahý stav 0:2 z již 8. minuty utkání ve vítězství. Životní gól Helmuta Rahna z 84. minuty má pro Němce mnohem větší význam než slavný Panenkův bělehradský dloubák z roku 1976 pro Československo. My jsme sice byli mistry Evropy, ale doma panovala ta nejtužší atmosféra normalizace. Němci se stali mistry světa, ale – a to především – doma prorazili atmosféru poválečné deprese. Vždyť ještě předchozího šampionátu se iniciátoři války, Německo a Japonsko, nesměli zúčastnit. Politolog Arthur Heinrich a historik Joachim Fest spatřují v tomto vítězství zrod poválečného Německa. Ve Spolkové republice rezonovalo heslo: Wir sind wieder wer. Opět jsme někdo. Konečně jsme udělali něco, zač se nemusíme stydět, co můžeme naopak slavit.

Bylo to v roce 1954, kdy sice zápas běžel v televizním přenosu, ale dobová technologie ještě neumožňovala záznam obrazu a zachycená zvuková stopa se časem ztratila. Na rozdíl od nás a Panenkovy penalty si tak Němci mohli po letech vychutnávat pouze zachycenou reportáž z rádia. Leč touha po obrazu je velká, a tak přišly na řadu televizní i filmové dokumenty a fikce. Kdo viděl snímek Manželství Marie Braunové od nezapomenutelného Rainera Wernera Fassbindera, konkrétně jeho závěrečnou scénu, ví, o čem je řeč. Chmurné prostředí, depresivní postavy, ale nadcházející hospodářský zázrak již symbolizuje televizní přijímač s fotbalovým hřištěm v záběru – a z reproduktoru se ozývají vypůjčené výkřiky rozhlasového reportéra Herberta Zimmermanna: Aus! Aus! Aus! Deutschland ist Weltmeister! Hotovo, Německo je mistrem světa. Hrdinové z Bernu získali větší nesmrtelnost než u nás hrdinové z Nagana.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 27/2006 pod titulkem Ve hvězdách