Hrozba ptačí chřipky obchází Evropou. A nejenom Evropou, Spojenými státy, Afrikou, o Asii ani nemluvě. Panika ještě nevládne, ale starosti ano. V televizi do nastrčeného mikrofonu žena na sugestivně položenou otázku mechanicky odpovídá „Ale to víte, že se bojíme…“ v podstatě proto, že se to od ní očekává. Zdá se, že lidstvo, které se rok od roku utěšeně rozrůstá a jeho velké části se daří tak dobře jako nikdy, má přitom trvalý pocit, že je stále někým nebo něčím nebezpečně ohrožováno. Bojíme se sněhu, bojíme se vody, bojíme se sucha. Bojíme se slunce, bojíme se teroristů, bojíme se globálního oteplování. Každým rokem se bojíme chřipkové epidemie, správně, nemoci jsou v oblasti strachu zvlášť populární. Jako bychom bez stresu žít ani nemohli. Ohrožení se dá v podstatě rozdělit do několika prostých kategorií, přichází na člověka od přírody, stejnou měrou od jiných lidí, pak od zlomyslnosti věcí, a nakonec „od těch maličkých potvůrek, co jsou vidět jen pod mikroskopem“.

Maličké potvory

Ty maličké potvory prý na nás začnou brzy útočit v podobě ptačí chřipky. Opravdu hrozí pandemie jako v r. 1918, kdy 30 milionů lidí zemřelo na španělskou chřipku? Pak v letech 1957 a 1968, kdy si asijské chřipky vybraly svou milionovou daň? Panikáři šíří názor, že jsme od té doby neměli žádnou pořádnou epidemii, SARS sice vypadal slibně, ale nakonec vyšuměl jako laciná limonáda, takže je načase, aby se konečně zase nějaká spustila. Bude to ptačí chřipka?

Nemyslí si to sir David King, vrchní vědecký konzultant vlády Jejího Veličenstva, kterému se zdá, že se tu směšují dvě závažné věci: nebezpečí ptačí chřipky pro ostatní ptáky, pro drůbež obzvláště, a nebezpečí téhož pro lidi. Tady je sir David na koni a sype čísla z rukávu. Ano, souhlasí, že je to virus nebezpečný pro ptactvo divoké i domácí, pro drůbežárny a pro volné chovy kuřat, které jsou v Anglii tak oblíbené, ale odmítá ptačí chřipku jako hrozbu pro lidi. Tady volá na pomoc zdravý rozum. Nebezpečí, že by se jí Evropan nebo Američan nakazil, je 1:100 000 000, neboli veškeré žádné. Podle jeho názoru má Evropan sedminásobnou naději vyhrát v loterii než bídně zahynout na virus H5N1. Vezměme si Čínu. Tam je tato choroba mezi ptáky endemická, tento specifický virus tam propukl u drůbeže už v roce 1997, nakazilo se dohromady 14 osob, z toho 8 lidí zemřelo. Uvažme, že v Číně žije 1,3 miliardy obyvatel, znamená to, že na 163 milionů připadá jedno úmrtí. Současná forma viru ptačí chřipky je tedy na člověka neobyčejně špatně přenosná. Její šíření mezi ptáky je něco jiného než mezi savci. Pokusy v laboratořích zatím ukazují, že savci viru tvrdošíjně odolávají. Kromě toho v Číně se nakazili lidé, kteří byli s drůbeží v denním styku – říká se, že virus vznikl v asijských slepičích velkochovech, kde se šířil nekvalitním krmivem, a s ním pronikl i na soukromé dvorky. Její výskyt v divokých ptačích hejnech byl až druhotný. V Evropě se zatím objevila v jednotlivých případech jen u migrujících ptáků, do zdejších drůbežáren zatím nepronikla. „Musíme si uvědomit, že v Asii žijí lidé v těsné blízkosti své drůbeže,“ říká dr. King, „což se v Evropě už neděje. Evropan koupí své kuře v supermarketu, to před zabitím prošlo různými kontrolami, a infikované maso se ke spotřebiteli vůbec nedostane.“

Neil Ferguson, přední světový chřipkový epidemiolog, si také myslí, že riziko přenosu na člověka je mizivé. Oba vědci se však shodují na jedné neznámé, a to je Afrika. Co se s virem stane v Africe, je prý těžké odhadnout. Takže se to pokusíme shrnout. Čeho se bojíme a komu náš strach vyhovuje? Bojíme se hlavně toho, že by virus mohl zmutovat, spojit se třeba s virem obyčejné chřipky, a s ním se pak jako na tandemu „navézt“ do lidského těla. Protiargument: už skoro deset let existuje virus ptačí chřipky, nakazil jen pár jedinců, kteří pracovali celý život s drůbeží, proč by měl najednou zmutovat a vrhat se na celé lidstvo?

A kdo na strachu vydělává? Z našich obav rozhodně profitují například farmaceutické společnosti, které se co nejrychleji snaží dodat na trh lék či vakcínu proti každé nemoci, Tamiflu proti ptačí chřipce dokonce s předstihem. Užitečnost léku je ale sporná, protože se vůbec neví, jakou kombinaci by v případě pandemie virus na sebe vzal. Jenže málo platné, strach má velké oči, panika šířená sdělovacími prostředky a úřady je užitečná přinejmenším pro farmaceutickou společnost Gilead Science, která na Tamiflu drží licenci.

Autorka je spolupracovnice Respektu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte