Proč hned zpátky na stromy?

Kontrola obyvatel, kterou nyní zavádíme, je úplně jiného typu než ta, jež existovala dříve. Lidé na malém městě nebo na vesnici se navzájem znali. Věděli o dobrých i špatných stránkách, návycích, vlastnostech svých sousedů a třeba i tom, kdo je delikvent. Znali i toho, kdo jejich život kontroloval, tedy například obecního strážníka. On dohlížel na ně, oni mohli naopak kontrolovat jeho.

Zavádění celostátních či mezinárodních databází, automatické získávání a zpracovávání informací o občanech je však něco zcela odlišného.

Právě v tom spočívá největší nebezpečí. Občané do těchto databází přístup nemají. Nevědí, co je tu o nich uloženo, kdo má tyto informace k dispozici a jak s nimi nakládá. Dnes nestojíme před volbou, zda se na jedné straně vrátit zpátky na stromy či na kole do opuštěných vesnic, nebo zda se na straně druhé podřídit slepému trendu sledování. Pokud se považujeme za občany demokratického státu, měli bychom mít také právo rozhodovat sami o tom, zda či do jaké míry a komu obětujeme část svého soukromí.