V případě vraždy někdejšího libanonského premiéra Rafíka Harírího je možná nevhodné připomínat pořekadlo, že všechno špatné je pro něco dobré, nicméně v tomto případě sedí. Nejde ovšem jen o samotný Libanon, nýbrž mnohem více o vztahy Spojených států a Evropy, konkrétně USA a Francie.
Chceme být Švýcarskem
V době, kdy palestinské volby a zejména realita po nich daly jasné kontury naději pro Svatou zemi, kdy volby v Iráku zavřely ústa předem hotovým pesimistům, byl zabit Harírí. Co to znamená pro region a pro svět? Mnohem více, než by odpovídalo tak malé zemi. Přinejmenším jednu zcela zásadní informaci: za tím, že atentát iniciovala Sýrie, podle listu The Jerusalem Post „čestný člen osy zla“, stojí jak libanonská opozice, tak Washington, tak Jeruzalém, tak Paříž. Taková shoda názorů tu nebyla nejméně čtyřicet let a bylo by věru škoda ji nevyužít.
Vidíme tu jasný námět pro Evropskou unii. Když většina tohoto společenství kritizovala Ameriku za kiksy, kterých se dopustila v Iráku, Afghánistánu či Svaté zemi, mohl si leckdo pomyslet něco ve stylu „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Pokud by ale teď měla hořet půda v Levantě, regionu s pevnou osobní, historickou a kulturní vazbou na Francii, naskýtá se jiná úvaha. Když už více než dva roky vytýkáte Americe její kiksy, ukažte sami a ve své vlastní doméně, jak to dělat lépe a účelněji. To je námět pro férové soupeření Ameriky a Evropy.
Harírí v poslední době zastupoval…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
