Češi milují své bunkry. Jsou pyšní na to, jak dobře mohly chránit republiku před nepřítelem. Nikdy se z nich ale nevystřelilo. Před pár lety chtěli generálové tyhle pevnosti znovu vyzbrojit. Dokumentace byla přísně tajná. Dnes Češi v bunkrech obcují s vesmírem, chovají holuby, čistí zbraně. A armáda chce to opevnění rozdat.
Absolutely free
V odlehlém koutě Jizerských hor je koncem listopadu sněhu na půl metru. Stoupáme lesem a pak lezeme po skále, držíme se ocelového lana. Nahoře, před nízkou kulovitou stavbou, hoří ohýnek. Voní tu zaječí pečínka. Kolem ohně posedávají mladí muži, navlečení do svetrů a bund. Podávají si jointa. Pavel má vlasy do pasu, vysokou školu a cestu kolem světa za sebou. Teď pobývá v bunkru. „Tohle je černej bunkr. A černým zůstane,“ říká. Partička v létě bunkr využívá jako základnu pro toulky, v zimě jen občas. Přespat se tu ale dá. Využívají stavbu asi dva roky, právě tehdy Pavel na bunkr náhodou narazil. Je na těžko přístupném místě ve skalách. Bunkr, který měl z výšky střežit kraj, má jednu místnost pod zemí. Tam jsou matrace a deky, nahoře je klubovna, pár židlí, stolek, zásobárna jídla a knihovna. Většinu bunkrů v okolí zničil už wehrmacht, zbytek byl v padesátých letech vypleněn a zabetonován. Tenhle ale všem ušel. Ti, co ho stavěli či zde marně čekali, až budou moci bránit hranici před Hitlerem, jsou už nejspíš mrtví. Takovýhle stupeň…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
