Český učitel prý zůstává oběma nohama i hlavou v roce 1950, kdy našim školám všech typů vládla ruská psychologie (Galperin), která tvrdila, že vzdělávání je soubor předaných myšlenkových operací. Reaguji tímto na příspěvek fyzika Martina Macháčka, který v článku Císařovo nové vzdělávání (Respekt č. 42/2005) tvrdí „neznámou“ věc, že momentálně v pohledu na vzdělávání převažuje, zcela oprávněně, přístup pragmatické školy. Macháček navíc přitvrzuje: učitel sděluje fakta a hodnotí schopnost žáka tato fakta reprodukovat. Myšlenkové operace, nebo fakta? Ať se člověk zamyslí nad potřebami současného života z jakékoli perspektivy, lze pouze konstatovat spolu s výchozím textem Respektu, že mladému člověku v proměňujícím se světě jsou „tvrdá data“ a „vědomosti“ dobré tak k tomu, aby uspěl v kvízových soutěžích na televizní obrazovce. Ano, souhlas, souhlas. Avšak přesto je zmíněný text pouhým klišé. Velmi totiž pokulhává za momentální situací v školské problematice, a to hned ve dvou ohledech.
Nepřátelské území
Zaprvé vychází v situaci, kdy se radikálně mění instituční rámec vzdělávání: bude trvat léta, než se rámcový způsob řízení školní práce zavede do praxe a zažije se, ale dnes mají opravdu školy (strukturálně) povinnost učit žáky a studenty zejména dovednostem a postojům ke své osobě, k vzdělávání se jako modu vivendi současného života. Změna však, z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
