Roubík, pendrek a dluhy

A je to tu zase. Řešíme otázku, co s komunisty. Jiří Paroubek tvrdí, že je s nimi ochoten prosazovat své zákony, a že pokud to bude nutné, po volbách sestaví s jejich podporou menšinovou vládu. Zdá se, že každý rok je pro politiky lehčí oznamovat sbližování s touto zločineckou organizací. Jak by ale vypadala otevřená spolupráce? Co by přinesla? A byla by možná?

Česko jde pryč z NATO

Zkusme se na chvíli přenést do běžných politických poměrů, kde se sestavování koalic řeší především na základě programové debaty a ne jen touhy být u moci. Vezměme do ruky programové dokumenty komunistické strany a sociálních demokratů a představme si, že je červenec příštího roku a Jiří Paroubek sestavuje menšinovou vládu ČSSD. Komunisté o přímou účast v jeho kabinetu nestojí, vždyť by si zničili své výjimečné postavení rebelantské, „vládou nepošpiněné“ strany. Zpočátku budou tvrdit, že po sociálních demokratech toho za podporu nebudou chtít moc – pár funkcionářských křesel v parlamentu a státní správě. Programové problémy nastanou až časem. Například ve chvíli, kdy by ve světě došlo k nějakému konfliktu a chtělo zasáhnout NATO. „Dlouhodobě prosazujeme jeho úplné zrušení, v první etapě požadujeme vystoupení Česka z jeho vojenské složky,“ píše se o Alianci v programu KSČM. Zajisté nehrozí, že by se socialisté nechali nějak lehce přemluvit k vystoupení z NATO, určitě by…