Jménem ústavy pod koberec!

Zapaterovy povolební líbánky definitivně končí. Po měsících strávených naplňováním tužeb většiny se na stůl vetřela méně chutná sousta: Baskové se hlásí o právo na sebeurčení a Španělé milující své „velké Španělsko“ si zacpávají uši. Ve frontě za Basky navíc čekají další zájemci o uvolněné vztahy s Madridem.

Když se ochladí

Setkali se dvakrát a už samotné konání první schůzky bylo průlomem hodným vyražení hradní brány. S baskickým premiérem Juanem Josém Ibarretxem v Madridu nikdo nemluvil od roku 2001, kdy tento umírněný nacionalista vyhlásil ambiciózní plán na dosažení faktické nezávislosti Basků demokratickou cestou a Aznarova vláda ho kvůli tomu začala považovat za choromyslného nepřítele státu pohrávajícího si s vlastizradou. Druhý účastník schůzky, čerstvě zvolený španělský premiér Rodriguez Zapatero, byl pro změnu obklopen pověstí politika s odvahou prolomit letitá tabu a touhou být především „dobrým demokratem“. Oba zastánci dialogu se v létě s úsměvem poplácávali po zádech a slunce nemohlo rozpalovat kropené, sytě zelené trávníky prezidentského paláce v Madridu veseleji. Čekal se zázrak.

Letos v lednu to byla jiná káva. Účastníci setkání se shodovali na jednom: jindy usměvavý Zapatero vyzařoval téměř hmatatelné znechucení. Rozhovor se protáhl na čtyři hodiny a stanoviska nemohla zůstat vzdálenější. Zapatero si stojí za svým: „Váš plán, pane Ibarretxe, je protiústavní, nikdy nebude přijat ve španělském…