Bolívie má nového prezidenta a staré problémy se zemním plynem. Nerostné bohatství jí přináší jen neklid stejně jako jiným latinskoamerickým státům.
Bolívie se v posledních týdnech dostává na první stránky světových deníků až příliš často. Naposledy zaujala, když demonstranti požadující znárodnit zásoby plynu dohnali k abdikaci prezidenta Carlose Mesu. Jenže problémy s tím, jak přerozdělit nerostné bohatství, v případě Bolívie druhé největší zásoby plynu v Latinské Americe, vůbec nejsou ojedinělé. V mladých demokraciích kontinentu představují často jádro pudla.
Znárodnění: poprvé, podruhé…
Dvacet let už chodí Bolivijci k volbám. Jenže přes veškerou demokracii se v této zemi rozkročené mezi chladnými vrcholky And a amazonskými nížinami jaksi nic nedaří. Podobně jsou na tom i jiní Latinoameričané s parlamenty, senáty a volenými prezidenty. Nerostné bohatství místo aby vytvářelo příjemnější život, jako je tomu například na severu Evropy, zde přináší napětí, pouliční či dokonce válečné střety – užitek z něj mají nadnárodní těžařské společnosti nebo zkorumpované státní mašinérie.
Známý je případ Venezuely, která zajímá světový tisk zejména proto, že dodává velkou měrou ropu Spojeným státům. Prezident Hugo Chávez sice vládne svým barelům, nicméně přes veškerou proklamaci socialismu a víru chudých ve svého vůdce v červeném baretu se situace ve venezuelských slumech příliš nemění. Venezuela má nejen největší zásoby ropy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
