Co s romskou genocidou

Byla to jen otázka času, kdy se ozve někdo z partnerské ciziny. Zatímco čeští politici i média „vyřešili“ problém zvaný Lety u Písku tak, že si ho nevšímají, Evropský parlament koncem dubna velkou většinou svých hlasů do Prahy vzkázal, že je na čase s prasečákem na místě bývalého koncentráku pro Romy něco udělat. Prezident to sice považuje za „smrtící představu“, ale nový premiér Jiří Paroubek slíbil, že se bude snažit. Dobrý důvod prozkoumat, proč se tak vlastně nestalo už dávno a jaké potíže můžeme očekávat i nyní.

180 milionů, nebo kolik?

Příběh prasečáku na místě hodném nejvyšší piety je pozoruhodným příběhem vládnutí v Čechách. Velkovýkrmnu pro čtrnáct tisíc zvířat postavenou na zapomenuté louce nedaleko Písku v půlce sedmdesátých let privatizovalo několik družstev před deseti lety. „Stalo se tak i přesto, že státní orgány o historických souvislostech věděly,“ píše se ve vládních materiálech z časů Zemanova kabinetu. Respekt o problému podrobně referoval už v říjnu 1994. Základní fakta tedy byla na stole: na louce s vepřínem stál svého času koncentrák pro Romy, jedno z koleček ve stroji na smrt zvaném holocaust. Odsud se jezdilo do Osvětimi. Tábor v Letech byl navíc hlídaný českými četníky a řízený českým ředitelem. Klausova vláda tedy mohla privatizaci prasečáku zastavit, postupně velkochov zavřít a zbourat jako řadu jiných provozů z…