Je-li dnes symbolem afrického utrpení súdánský Dárfúr, za studené války tuto roli hrála Biafra. V sobotu uplyne 35 let ode dne, kdy byla tato nigerijská provincie „zpacifikována“ za cenu milionu mrtvých, především obětí federální vládou vyvolaného hladomoru.
Konflikt začal podobně jako mnohé jiné v černé Africe. Po vyhlášení nezávislosti Nigérie v roce 1960 získali navrch muslimští Hausové ze severu, z provincií, v nichž se v posledních letech prosazuje zákoník šaría. V roce 1966 zabili důstojníci z řad křesťanských Ibů při puči premiéra (hauského původu). Následovaly pogromy proti Ibům žijícím na severu a původní puč se měnil ve válku. Ibové ve své jihovýchodní domovině vyhlásili 30. května 1967 nezávislost republiky Biafra. Jenže ta byla a dodnes je ropnou zásobárnou Nigérie, tudíž federální vláda nasadila všechny prostředky, aby separatisty porazila. Podařilo se to za cenu nezměrných brutalit až po téměř třech letech: 12. ledna 1970 biaferská vláda kapitulovala a 15. ledna provincii ovládla federální armáda. Bylo dobojováno a mrtvé nikdo nepočítal.
Ačkoli se celý konflikt odehrával v éře studené války, do bojů zasahovaly různé země bez ohledu na tehdejší ideologický klíč. Na straně Biafry stály zejména Francie a – tehdy ještě salazarovské – Portugalsko, na straně nigerijské federace pak Velká Británie a východní blok v čele se Sovětským svazem. Biafra brala výzbroj,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
