S návrhy na snížení daní se v poslední době roztrhl pytel. Svůj návrh představil místopředseda vlády Martin Jahn, vlastní má ministr financí Bohuslav Sobotka, ODS prosazuje rovnou daňovou sazbu. Často se přitom hovoří o tzv. Lafferově křivce, která popisuje vztah mezi výškou daně a tím, kolik se na daních celkově vybere. Mnohdy se ale kolem tohoto jednoduchého ekonomického modelu šíří nehorázné nesmysly.
Báje sedmdesáti procent
Ve své nejznámější podobě lze Lafferovu křivku znázornit jako závislost mezi výší daňové sazby z příjmů a objemem vybraných daní. Při nulové sazbě se nevybere pochopitelně nic. Při 100% sazbě je objem rovněž nulový, protože se nikomu nevyplatí provádět jakoukoli ziskovou činnost. Musí tedy nutně existovat sazba, při které bude objem vybraných daní maximální.
V této podobě je Lafferova křivka pouze triviální aplikací Rolleovy věty o střední hodnotě, která je známa od konce 17. století. Tu zná každý absolvent úvodního kurzu matematické analýzy vysoké školy technického zaměření, a může si tedy odvodit Lafferovu křivku bez velké intelektuální námahy.
Problémy ale začínají v okamžiku, kdy máme určit daňovou sazbu, která maximalizuje výnosy. Zde teorie ztrácejí důvěryhodnost, protože vyžadují příliš mnoho nejistých předpokladů. Jednoduchý model totiž počítá s ideálním prostředím, které nikde na světě neexistuje. Zanedbává například vliv různých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
