Nebýt posmrtné slávy díla, přiřadil by se životní příběh Vincenta van Gogha k bezpočtu dojemných historií různých nešťastníků, na jaké se obvykle brzo zapomíná. Ke zlomu došlo 17. března 1901, když renomovaná pařížská galerie Berheim-Jeune uspořádala jedenáct let po malířově smrti první pořádnou výstavu jeho obrazů. Za života prodal Gogh nanejvýš jediný obraz, ani to však není úplně jisté. Dílo, které obnáší 550 obrazů a další stovky kreseb, vytvořil během několika let neobyčejně intenzivní práce. Původně studoval teologii, pak krátce i malířství, jeho svérázná povaha se však obtížně podřizovala konvencím, a tak zůstal v jádru samoukem.
Své první obrazy namaloval ještě v rodném Holandsku, když se roku 1883 na čas uchýlil k otci na venkov. O dva roky později odešel za mladším bratrem Theem do Paříže, kde se seznámil s aktuálními uměleckými proudy, avšak už roku 1888 utekl z metropole do provinčního městečka Arles na jihu Francie. Tam jeho tvorba během několika měsíců vyvrcholila, jenže následoval známý pokus o tvůrčí soužití s malířem Paulem Gauguinem a první záchvat šílenství, při němž si Gogh uřízl ucho a odnesl je v šátku slečnám z nevěstince. Právě tahle příšerná historka oba umělce asi nejvíc zpopularizovala, a to i díky americkému filmu z roku 1956.
Skutečný van Gogh se ještě rok a půl potýkal s šílenstvím. Zemřel v červenci 1890 po nepovedeném pokusu o sebevraždu zastřelením. Rána byla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
