V posledních dnech se zdálo, že tuzemská homosexuální menšina může mít důvod k radosti: stát si jí všiml. Veřejnoprávní Česká televize začala vysílat magazín pro tuto menšinu Legato a minulou středu měla vláda najít kompromisní verzi zákona o registrovaném partnerství. Jenže premiér si to na poslední chvíli rozmyslel – kvůli odporu lidovců byl bod stažen z jednání. A to přesto, že byl návrh okleštěn tak, aby homosexuální svazek co nejméně připomínal rodinu: životní partneři by neměli zákonné právo po sobě dědit, neměli by vůči sobě vyživovací povinnost a už vůbec by nesměli adoptovat dítě.
I takový zákon by byl lepší než žádný, přinesl by totiž jednu změnu: přiznal by vztahům homosexuálů stejnou společenskou váhu jako manželství. Neexistuje racionální důvod, proč této menšině takové uznání nedopřát. Námitky lidovců jsou buď metafyzické (posvátnost rodiny), nebo prostě nepodložené (hrozba rozkladu společnosti). V devíti evopských zemích už zákon o registrovaném partnerství existuje, nejdéle – patnáct let – v Dánsku, a jejich zkušenost o žádném rozkladu hodnot nesvědčí.
Podle loňského výzkumu Gallupova ústavu souhlasí v Evropské unii s uzákoněním homosexuálních svazků 57 % obyvatel. V České republice je to každý druhý, což je nejtolerantnější postoj ze zemí bývalého východního bloku, tolerantnější než v Rakousku nebo Velké Británii. To je dobrá zpráva: dřív či později se homosexuálové dočkají.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
