Když se k výročí 17. listopadu chystal ve sněmovně vystoupit i Miroslav Grebeníček, dalo se očekávat, že si tne do dnešních poměrů. Překonal však i nejhorší očekávání. „Pravda a láska skončily kádrováním a kriminalizováním živých i mrtvých, proud lži a nenávisti nevyschl bohužel dodnes,“ prohlásil. Život po roce 1989 zhodnotil šéf komunistů pouze tak, že je „lepší než dostat zmrzlou opratí přes pusu“. Provokace? Další důkaz Grebeníčkova zastydlého bolševismu? Ne, za tím bude ještě něco jiného.
Stačí si položit otázku: Proč Grebeníček ukazuje naprostou nesnášenlivost a nepochopení minulosti ve chvíli, kdy se znovu hovoří o tom, že by se mohly provalit ledy mezi ČSSD a KSČM? V okamžiku, kdy sociální demokraté včetně Stanislava Grosse podpořili jeho kandidáty do Senátu? Proč si takto přibouchávat dveře? Nejpravděpodobnější se zdá, že Grebeníček ještě o spolupráci se sociálními demokraty nestojí, ale chce zvětšit propast mezi oběma stranami. KSČM není připravena na vládní odpovědnost, teď jí ještě vyhovuje sbírání protestních hlasů. Proto KSČM nadává na poměry právě v den, kdy se slaví vznik demokratického režimu. Proto ve chvíli, kdy už byla na krok od koalice s ČSSD, raději láká do svých řad všechny zhrzené.
Grebeníčkova strategie je zřejmá. Počká si na chvíli, kdy to budou komunisté, kteří budou tahat sociální demokraty do vlády, a ne naopak. Tím bude jejich vítězství nad porevolučními poměry jednoznačné a úplné. Může se to zdát jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
