Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Téma

Český velikán Magor

Obyvatelé Prostředního Vydří nedaleko Telče už deset let vědí, že první víkend v červenci je nejlepší odjet někam k příbuzným. Vesnici s dvaceti chalupami totiž pokaždé v tomto čase zaplaví tisíce lidí. Všichni směřují do statku na návsi, který není nápadný jen svojí zpustlostí, zarostlým dvorem a rozpadajícími se stodolami. Taky se nikdy nezamyká, ve světnici je veliká knihovna, starý klavír a ocelový artefakt v hliněné díře po vytrhaných prknech. Spolu se zástupy přijíždí i několik rockových skupin, vzadu v obrovské stodole rozestaví aparaturu a tři dny se pak na statku hraje, tančí a popíjí. Návštěvníci jsou různého stáří, vzhledu i společenského postavení. Jedno ale mají společné – svá léta komunismu prožili obvykle na okraji společnosti. Teď a tady je pro ně tahle muzika důležitá, ale určitě ne nejdůležitější. Celé tohle každoroční „běsnění“ je především oslava majitele statku Ivana Martina Jirouse. Kvůli němu se sem jezdí a není se čemu divit. Stejně jako měla tahle země za komunistů Havla, měla i Jirouse. Jeho dramatický příběh si stojí za to připomenout nejen proto, že tento čtvrtek bude Jirousovi šedesát let.

Fotografie: Byl pro mě symbolem neutuchající touhy po svobodě. Příslušníkům tehdejší ztracené generace dal filozofickou náplň. (Poslanec ODS Miroslav Beneš o Ivanu Jirousovi.) Foto: Ludvík Hradilek • Autor: Respekt
Fotografie: Byl pro mě symbolem neutuchající touhy po svobodě. Příslušníkům tehdejší ztracené generace dal filozofickou náplň. (Poslanec ODS Miroslav Beneš o Ivanu Jirousovi.) Foto: Ludvík Hradilek • Autor: Respekt

Obyvatelé Prostředního Vydří nedaleko Telče už deset let vědí, že první víkend v červenci je nejlepší odjet někam k příbuzným. Vesnici s dvaceti chalupami totiž pokaždé v tomto čase zaplaví tisíce lidí. Všichni směřují do statku na návsi, který není nápadný jen svojí zpustlostí, zarostlým dvorem a rozpadajícími se stodolami. Taky se nikdy nezamyká, ve světnici je veliká knihovna, starý klavír a ocelový artefakt v hliněné díře po vytrhaných prknech. Spolu se zástupy přijíždí i několik rockových skupin, vzadu v obrovské stodole rozestaví aparaturu a tři dny se pak na statku hraje, tančí a popíjí. Návštěvníci jsou různého stáří, vzhledu i společenského postavení. Jedno ale mají společné – svá léta komunismu prožili obvykle na okraji společnosti. Teď a tady je pro ně tahle muzika důležitá, ale určitě ne nejdůležitější. Celé tohle každoroční „běsnění“ je především oslava majitele statku Ivana Martina Jirouse. Kvůli němu se sem jezdí a není se čemu divit. Stejně jako měla tahle země za komunistů Havla, měla i Jirouse. Jeho dramatický příběh si stojí za to připomenout nejen proto, že tento čtvrtek bude Jirousovi šedesát let.

Na koberci s Padrtou

Píše se rok 1960 a v Humpolci na Vysočině žije šestnáctiletý obrýlený mladík, který se nápadně odlišuje od svého okolí. Oblečený v černých manšestrácích a roláku vyráží s psacím strojem v tašce za město do staré rozvaliny…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].