Turci buší na bránu

Turecko je „v neustálém protikladu vůči Evropě“ a jeho přijetí do Evropské unie by bylo chybou. Tato slova pronesl před dvěma týdny významný vatikánský činitel, prefekt římské Kongregace pro nauku víry kardinál Josef Ratzinger v rozhovoru pro francouzský deník Le Figaro. Způsobil tím malé diplomatické pozdvižení – v říjnu tohoto roku hodlá totiž Evropská komise zveřejnit zprávu o stavu připravenosti Turecka pro vstup do EU. Na jejím základě budou v prosinci hlavy států rozhodovat, zda s Tureckem zahájí jednání o vstupu. Nejen Ratzinger má obavy ze ztráty kulturně-civilizační integrity Evropy po případném vstupu Turecka. Nemálo politiků chápe EU jako společenství založené na hodnotách západní civilizace. Přijme-li Unie Turecko, dává tím naopak najevo, že se do ní může dostat každý, kdo splní tzv. kodaňská (ekonomická a politická) kritéria. EU pak už nebude vymezena geograficky ani kulturně, ale jen a pouze jako spolek těch, kdo splňují tyto podmínky. Pár let po Turecku to tak klidně může být například Maroko.

McDonald bez fezu

Ve prospěch Turecka – na rozdíl třeba právě od Maroka – hraje samozřejmě jeho moderní historie. První turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk provedl po první světové válce reformy, kterými se snažil svou zemi modernizovat a připoutat k západnímu světu. Tento kurz zachovávají i jeho následovníci a je nedílnou součástí turecké politiky. Díky tomu je dnes Turecko ze značné části pozápadnělou…