Ještě v červnu, když se státy EU shodly na tom, že novým šéfem Evropské komise bude José Manuel Durăo Barroso, byla na místě opatrnost: dosavadní portugalský premiér byl vybrán jako kompromisní kandidát, který bude při sestavování týmu vystaven tlaku velkých zemí. Před deseti dny ovšem Barroso představil sestavu, která příjemně překvapila – od 1. listopadu začne úřadovat dosud nejliberálnější „eurovláda“. Je to nadějná zvěst pro Evropu jako celek i pro malé členské země a zároveň špatná zpráva pro zavilé euroskeptiky. Vzhledem k rozložení postů v Barrosově komisi nelze nadále omílat klišé, že velcí pokaždé převálcují malé směrem k evropskému socialismu.
Šťastná ruka
Zatímco nominace předsedy EK je věcí konsenzu členských států Unie, rozdělení jednotlivých portfolií konkrétním komisařům je už čistě záležitostí „europremiéra“. Po Barrosově volbě se ozývaly hlasy z Německa a Francie, že pro „své“ komisaře budou chtít silné ekonomické rezorty. Nový šéf jim vyhověl jen zčásti: zatímco Němec Günter Verheugen získal post komisaře pro průmysl a podnikání, Francouz Jacques Barrot „pouze“ dopravu. Oproti tomu ochranu hospodářské soutěže, na kterou měly oba státy zálusk, dostala liberální Nizozemka Neelie Kroesová. Jako jisté vyrovnání Barroso učinil Barrota ještě místopředsedou Komise (těch bude v nové EK pět).
Při dělení rezortů nevyšly s prázdnou ani nové členské státy. Po obavách, že dostanou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
