Už sedm měsíců nemá šéfa jedna z nejdůležitějších a nejobdivovanějších tuzemských institucí – Nejvyšší kontrolní úřad. Od červnové smrti dosavadního prezidenta Lubomíra Voleníka bylo jasné, že sehnat jinou stejně kvalitní osobnost nebude jednoduchý úkol. Ukázalo se však, že politikům dělá problém nejenom najít důstojného Voleníkova nástupce, ale vůbec nějakého. Všechny politické strany doposud hledaly pouze ve svých řadách a následné volby skončily fiaskem. Některé partajní stratégy to poučilo natolik, že jsou teď ochotni vydat se i směrem, kde nerozhoduje stranická legitimace.
Ideální adept
Na tom, že se Nejvyšší kontrolní úřad už dlouhá léta těší spolu s Ústavním soudem největší důvěře zdejších občanů, se rozhodujícím způsobem podepsal jeho první a doposud jediný šéf Lubomír Voleník. Právě on byl všeobecně známou zárukou nezávislosti instituce, jejíž kontroloři už během svého dozoru nad utrácením veřejných financí odhalili podvody a nedostatky v řádu desítek miliard korun.
Veřejnost proto očekávala, že poslanci při výběru Voleníkova nástupce naváží na založenou tradici a budou hledat podobně pevného a morálně inspirujícího člověka. Politická reprezentace však na první místo schopností nového šéfa položila loajalitu a stranický dres. ODS navrhla svého poslance Miroslava Beneše, komunisté zákonodárce Karla Vymětala, socialisté svou poslankyni Jitku Kupčovou, lidovci někdejšího poslaneckého kolegu Pavla Šafaříka a unionisté nikoho. …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
