Říká se, že pesimismus je výsadou intelektuální elity. Murphyho zákony jako by to potvrzovaly: může-li se stát něco špatného, pak se to určitě stane, praví jeden z nich. A doložit tuto tezi by bylo možné i řadou dalších příkladů. Nejčerstvěji pravděpodobně knihou Život a smrt planety Země z pera univerzitních profesorů, geologa Petera Warda a astronoma Donalda Brownleeho. Na základě mnoha geologických, biologických a astronomických pozorování se v ní totiž autoři snaží doložit, že naše planeta má svá nejlepší léta již za sebou a nastalo období jejího neodvratného úpadku.
Jistě, o apokalypsy dnes na knižním trhu není nouze, pro obdivuhodnou syntézu neuvěřitelného množství vědeckých poznatků však na rozdíl od mnoha katastrofických proroctví tato kniha stojí za přečtení. Koneckonců i proto, že konec, jejž planetě autoři věští, je tak vzdálený a tak neovlivnitelný, že jen těžko někomu způsobí bezesné noci nebo jej přiměje házet kamením na sídla „globálních kapitalistů“.
Co jde nahoru, musí jednou dolů
I když v Severní Americe hoří urputný spor mezi kreacionisty a evolucionisty a darwinismus je v některých školách pokládán za kacířství, Ward s Brownleem se ve své knize striktně drží tohoto – stále ještě hlavního – proudu vědy. Osud planety přitom srovnávají s osudem vertikálně vystřelené dělové koule: také ona totiž nejdříve prudce stoupá vzhůru, po…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
