Respekt se v článku o Straně zelených poněkud křečovitě nazvaném Zelení rudí vzteky (Respekt č. 20/2004) dotkl dvou domnělých programových sporů ve Straně zelených. Autorovi textu, Ondřeji Kundrovi, jsem přitom v našem rozhovoru vysvětlil, že se nejedná o programový spor, neboť kritici současného vedení se programově na ničem shodnout nedokáží.
Podobně jako Havel
Ponechme teď stranou otázku, proč se Ondřej Kundra nepokusil vysvětlit podivuhodnou strukturu platformy kritiků současného vedení Zelených. Stojí tu vedle sebe obhájci práv menšin s lidmi, kteří navrhovali vystěhovat nepřizpůsobivé občany do slumu za město, či bývalí funkcionáři, kteří hlasovali pro dvoumilionovou odměnu svému kolegovi, s bývalými disidenty, kteří do Strany zelených vstoupili právě proto, aby takovým nešvarům učinili přítrž.
Důvod, proč zasloužilí muži Petr Uhl, Ivan Dejmal a spol. nemohou získat většinovou podporu členů Strany zelených, a naopak ji soustavně ztrácejí, spočívá v prosté skutečnosti, že ničí svůj kredit bezprogramovým spojenectvím s lidmi úplně odlišného politického profilu. Navíc v podstatných věcech se neshodnou ani mezi sebou. Právě to jsem redaktoru Kundrovi ilustroval na příkladu postoje k sudetským Němcům, kde Ivan Dejmal tvrdí: „Němci se nemění a my nezapomínáme,“ zatímco Petr Uhl se nechává fotit na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
