„Chci napnout všechny síly, abych nezůstala malým člověkem. Těším se, že Vám jednou za léta ukáži výsledek své práce. Jistě nebude malý,“ psala osmnáctiletá Milena Jesenská v září 1914 své učitelce z pražského gymnázia Minerva. Když o třicet let později 17. května 1944 umírala v koncentračním táboře v Ravensbrücku, ctily v ní spoluvězeňkyně především obětavou a statečnou ženu, jež řadě z nich zachránila život. I to by stačilo k naplnění dívčího předsevzetí, významnou ženou je ovšem v mnoha dalších ohledech.
Pro svět je Milena Jesenská především adresátkou důvěrných dopisů Franze Kafky, z nichž nejstarší pochází z dubna 1920, kdy zveřejnila první český překlad z jeho díla. Milenu v té době provázela pověst spíš skandální. Dcera univerzitního profesora Jana Jesenského, významného stomatologa a českého vlastence, provokovala výstředním oblečením i chováním, nehorázně utrácela, porušovala všemožné konvence, a když se bezhlavě zamilovala do kavárenského intelektuála Ernsta Polaka, dokázala pro něj nakrást v pražských parcích náruče květin a jednou dokonce přeplavat Vltavu. Ani v blázinci, kam ji dal otec zavřít, nepřišla k rozumu. Nakonec si Polaka vyvzdorovala, musela s ním však do Vídně, aby v Praze nedělala ostudu.
Do Vídně odešla jako vzpurný a rozcitlivělý „rebel bez příčiny“. Když se po sedmi letech vrátila, aby ve vlivných Národních listech řídila stránky pro ženy,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
