Po zamítnutí Senátem se vrací zpět do Poslanecké sněmovny návrh, aby byl přijat zvláštní zákon o Eduardu Benešovi. Aby se předešlo možnému nedorozumění, budiž řečeno již na počátku: prezident Beneš se zasloužil o stát. O stát má však zásluhu každý politik, který své poslání bere poctivě a jehož činnost je zaměřena k prospěchu a dobru občanů i státu. Problém je v poctě, která má být našemu druhému prezidentovi udělena: má být zákonem povýšen mezi nesmrtelné?
Dvě opuštěné židle
Není sporu o tom, že Eduard Beneš byl silná politická osobnost. Jeho myšlení, názory i činy z počátku politické kariéry formoval Masaryk. Postavíme-li si však oba státníky vedle sebe, jistě musíme uznat, že je mezi nimi příliš velký rozdíl, než abychom je mohli hodnotit ve společné rovině. Prvému prezidentovi byla zákonná pocta, že se zasloužil o stát, přiznána plným právem, jako zcela mimořádné ocenění budovatelské práce. Staří Římané podobně zasloužilé osoby povyšovali na bohy – i když je pravda, že ani v Římě se tento zcela ojedinělý mimořádný akt mnohdy neřídil hlediskem zásluh, ale byl projevem politické moci k upevnění vládnoucí linie. V českém případě by jeden úlet mohl znamenat celkové znehodnocení i již přijatých poct. Proto je nutno vždy k něčemu tak závažnému přistupovat bez emocí a po řádném uvážení.
Po smrti Eduarda Beneše jsme mu jako studenti přišli vzdát poctu do jeho sídla v Sezimově Ústí. Ve svahu proti nám se bělaly dvě židle, na kterých…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
