Historické paralely jsou vždycky ošidné. Vůbec nejhorší ale je, když popisovanou skutečnost spíše zamlží, než aby ji vyjasnily. Něco takového se bohužel přihodilo i Erikovi Taberymu při psaní jinak pozoruhodného a velmi záslužného textu o druhé republice (Běsi druhé republiky, Respekt č. 12/2004).
Odstraňte škůdce
O čem je řeč? O srovnání, které autor učinil hned v úvodu zmiňovaného článku. Mravní marasmus, jenž se zmocnil Československa v době mezi Mnichovem a 15. březnem 1939, kdy zemi „ovládla náhle probuzená armáda rasistů, udavačů a lidí nenávidějících svobodu“, přirovnal k marasmu „při nástupu normalizace na přelomu sedmdesátých let“.
S něčím takovým však není možné souhlasit. Pokud už je nutné užívat paralely, bylo by mnohem přesnější připomenout v souvislosti s „běsy druhé republiky“ spíše situaci, která nastala po únoru 1948, kdy zemi ovládli někdejší rasisté zaštítění nově ideologií třídního boje, udavači se spojovali do akčních výborů, ctihodní soudci se ze dne na den měnili v poslušné katy, a lidé (nikoli jednotlivci, ale celé miliony) klidně zapomněli, že existuje něco jako svoboda, a spokojeně, ba až radostně kráčeli vstříc životu bez ní.
Že by takové přirovnání daleko více odpovídalo realitě, dokládá i hrůzná podobnost hesla z druhorepublikového protižidovského letáku „Nové Československo vyúčtuje s těmito upíry a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
