Ve hvězdách

Psal se prosinec prvního roku války, později známé jako první světová, a na zákopy ve Francii se snesla tichá, svatá noc. Zbraně utichly, vojáci začali zpívat koledy a brzy se přes dráty neslo „Servus, Fritzi“ nebo „Hello, Johne“. Slovo dalo slovo, ze zákopů vyšly skupinky a začaly se obdarovávat. Němci věnovali soudky s pivem a klobásy, vojáci anglického krále jim to opláceli plátky bifteku, sušenkami a marmeládou. Ráno na Hod boží 1914 pak podél celé fronty – zejména, jak tvrdí historici, na úseku kolem města Ypres – zákopy osiřely úplně, protože vojáci si šli zahrát s protistranou fotbal. „Nebyl to žádný pravý zápas, spíše taková čutaná. Za každou stranu hrálo tak padesát lidí. Hrál jsem, protože fotbal miluji. Nevím už, jak dlouho to trvalo, řekl bych, že tak půl hodiny,“ vzpomínal Bertie Felstead, vůbec poslední žijící účastník této legendární události, označované za labutí zpěv předtotalitních dob, kdy se vojáci ve válce nemuseli nenávidět.

Bertie Felstead zemřel předloni ve věku 106 let. Podle jeho vzpomínky fotbal po půlhodině přerušil britský seržant. Zavelel zpátky do zákopů, protože prý vojáci tam nejsou proto, aby se s „Huny“ kamarádili, ale aby s nimi bojovali. Na tato slova došlo brzy, těžká děla a jedovaté plyny zruinovaly poslední stopy lidskosti, a tak se o rok později ani nikdy jindy už žádné vánoční příměří nekonalo.…