Galerie Benedikta Rejta v Lounech sídlí v úžasné moderní budově, má skvělou sbírku a pořádá zajímavé výstavy. Bohužel o tom málokdo ví. Až příliš skromná, nevnucující se kvalita, kterou dá velkou práci objevit – v tom se galerie podobá osudu pozoruhodného sochaře a malíře Jana Křížka (1919–1985), jehož výstavu nyní představuje. Doprovázejí ji díla jeho přátel ze studentských let Václava Boštíka a Jiřího Mrázka, právě Křížek si však zasluhuje zvláštní pozornost, protože jeho jméno v českém výtvarném prostředí neprávem zcela zapadlo. Muž, který si dopisoval s André Brétonem a získal přízeň Pabla Picassa, totiž ve třiačtyřiceti letech hodil uměleckou kariéru za hlavu a zbytek života se živil jako včelař.
Dusivý svět
Boštík, Mrázek a Křížek se potkali v Praze na počátku čtyřicátých let. Jako každá mladá generace i oni pociťovali, že se moderní výtvarné umění ocitlo na křižovatce. Svou inspiraci počali nacházet v daleké minulosti, ve středověké malbě, v umění exotických zemí. Všichni tři hledali nové cesty prostřednictvím malých formátů, jejich prosté obrázky a sošky by šly jednoduše sbalit do malého kufříku. Po druhé světové válce mezi světovými umělci i publikem kulminoval zájem o výtvarné projevy přírodních národů, dětí a duševně nemocných lidí. V roce 1945 Francouz Jean Dubuffet vymyslel pojem art brut, kterým označil spontánní tvorbu osvobozenou od dusivé kultury…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
