Bílé Karpaty se halí do tmavých dešťových mraků, z lesa okolo stoupá pára. „Tak tam leží ten náš skvost,“ ukazuje Miroslav Janík dopředu směrem k česko-slovenské hranici. V těžko přístupných svazích se tam skrývá pás stoletých jedlí a buků, na jejichž záchranu běží již od letošního května veřejná sbírka. Cílem je vykouzlit nad kusem krásného lesa ochrannou zaklínací formuli – soukromá přírodní rezervace.
Šestkrát sbohem, Šumavo
„Když jsem před více než dvaceti lety do toho lesa poprvé vstoupil, byl jsem unesen jeho krásou. Všude kolem stály obrovské stromy a byl tu nepopsatelný klid,“ vzpomíná dnes Miroslav Janík (55), ochránce přírody z nedalekých Valašských Klobouk. „Nikde ale není napsáno, že to tak bude navěky. Po revoluci les dosáhl sto let věku, což znamená, že je ho možné skácet. Zároveň ho úřady vrátily původnímu majiteli a já dostal strach, aby ho jednou nechtěl vytěžit.“
Nakonec se ale krizový scénář o těžbě nenaplnil: majitelka čtyřhektarového lesa dala velkoryse souhlas k prodeji za zhruba polovinu odhadní ceny – šest set padesát tisíc korun. „Protože naše organizace nemá dost vlastních peněz, vyhlásili jsme veřejnou sbírku. Do záchrany tak chceme vtáhnout co nejvíc lidí, vyprovokovat je tím k osobní angažovanosti a zájmu o své okolí,“ komentuje Janík informaci, že na kontě dnes leží tři sta tisíc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
