Mýtus zvaný mnichovská zrada
Mnichovská dohoda a události s ní spojené jsou pro českou společnost dodnes především symbolem zrady. I když stále není úplně jasné, kdo byl hlavním Jidášem – zda Anglie s Francií, buržoazie, prezident Edvard Beneš nebo všichni dohromady – o samotném faktu zrady se nepochybuje. Vždyť přece z filmů a učebnic všichni dobře víme, jak to bylo: republiku chránila síť nedobytných pohraničních pevností, měli jsme výborně vyzbrojenou armádu a lidé chtěli ze všech sil bojovat. Jenomže právě to nám tenkrát před pětašedesáti lety v Mnichově svět zakázal a „rozhodl o nás bez nás“. Zní to hezky, jsou to však bohužel samé mýty.

Mnichovská dohoda a události s ní spojené jsou pro českou společnost dodnes především symbolem zrady. I když stále není úplně jasné, kdo byl hlavním Jidášem – zda Anglie s Francií, buržoazie, prezident Edvard Beneš nebo všichni dohromady – o samotném faktu zrady se nepochybuje. Vždyť přece z filmů a učebnic všichni dobře víme, jak to bylo: republiku chránila síť nedobytných pohraničních pevností, měli jsme výborně vyzbrojenou armádu a lidé chtěli ze všech sil bojovat. Jenomže právě to nám tenkrát před pětašedesáti lety v Mnichově svět zakázal a „rozhodl o nás bez nás“. Zní to hezky, jsou to však bohužel samé mýty.


Jako klíšťata
V roce 1932 si Německo na odzbrojovací konferenci v Ženevě vynutilo rovnoprávnost ve zbrojení a ministr zahraničí Edvard Beneš řekl po návratu nejvyššímu velení československé armády: „Máme tak čtyři léta. Krize přijde nejpozději v roce 1937 a do té doby musí být republika vojensky plně připravena.“ Na jeho slova ale nikdo nereagoval. V říjnu 1933 Německo už pod Hitlerem demonstrativně opouští odzbrojovací konferenci a oficiálně proklamuje své požadavky na území na východě, o dva roky později zavádí Hitler dvouletou povinnou vojenskou službu, v březnu 1936 obsazuje Porýní.
Teprve o měsíc později se Československo probouzí z letargie: parlament schvaluje zákon na obranu státu a v létě se začíná s výstavbou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.


















