Liberálové, a co dál

Kdysi ji považoval za naději každý pátý Čech a Češka, ale to už je dávno pryč. Dvacetiprocentní obliba Unie svobody se za pět let rozplynula jako dým; její vedení se dnes snaží zjistit, proč. A hledá cestu k záchraně. Předseda Petr Mareš ji objevil v jasnějším vytyčení směru. „Chceme být liberálně ekologickou stranou,“ vzkazuje voličům. Teď jde ještě o to zjistit, co to je a zda o to bude zájem.

Neznámému nepříteli

Petr Mareš přichází v Česku s netradiční strategií: Zapomeňte na šanci být první ve volbách, jsme tu pro menšinového voliče. „Nemůžeme být stranou, která bude postihovat všechna témata, to prostě u liberální strany nejde,“ vysvětluje Petr Mareš. „Volič Unie svobody si bude muset stejně jako my uvnitř strany zvyknout na to, že nebudeme zastávat většinový názor. Když například prosazujeme ekologickou politiku, tak nemůžeme současně tvrdit, že jsme zastánci stavění dálnic – s výjimkou dálnice informační.“

Mareš, který je už čtvrtým předsedou během pětileté existence strany, nechce unii dávat nový program, ale – jak říká – spíš tři základní směry: otevřenost, vzdělanost a podnikavost. Jeho strategie vychází z analýzy, kterou pro unii vytvořila sociologická agentura na základě průzkumů mezi voliči a členy. Z interní zprávy vyplývá, že unionisté jsou pro veřejnost nečitelní, rozhádaní a lidé činnost jejich politiků…