Bienále v rekordním čase

Národní galerie v Praze uspořádala ve spolupráci s redakcí časopisu Flash Art ve Veletržním paláci vůbec největší porevoluční přehlídku výtvarného umění. Jmenuje se Pražské bienále, ale svůj název příliš nenaplňuje. Velké, periodicky se opakující výstavy bývají buď jasně vymezené výtvarným médiem (např. krakovské bienále grafikou, plzeňské trienále kresbou), nebo mají jednoho kurátora, který jim vtiskne svou filozofickou myšlenku. Jen tak je možné, aby se divák v obrovském množství výtvarných artefaktů zorientoval a pochopil jeho záměr. Pražské beniále ale připomíná spíše otevřený salon – místo, kam je možné snést umělecká díla různorodých témat, technik i rozkolísané kvality, jež nespojuje vůbec nic.

Od každého kousek

Ne, že by se hlavní kurátoři – historička umění Helena Kontová a ředitel Sbírky moderního a současného umění NG Tomáš Vlček – o jednotící téma nepokusili. Pozvali ke spolupráci celkem třicet kurátorů z různých zemí, aby naplnili motto prvního ročníku – Periferie se stávají centrem. Jak vysvětluje katalog, „název premiérové přehlídky se vztahuje ke stírání dichotomie mezi ,periferií‘ a ,centrem‘ a k osvobozování plurality z hlediska identity i umělecké praxe. Rozdíl obsažený v této dichotomii je vzhledem k informační technologii, hromadným sdělovacím prostředkům, migraci obyvatel a stěhovavému způsobu života stále…